Milé sestry, milí bratři,
Dovolte mi začít osobní zkušeností. Jak stárnu tak o Vánocích stále více a více prožívám radost především z toho, že jsem obklopen milující rodinou, že mě nic nebolí nebo bolí, ale v přijatelné míře, že chodím do sboru, kde se cítím přijatý a v mém případě prožívám vděčnost i za denominaci, v jejímž jsem čele. Jasné, že by to mohlo být vždy lepší. I v CB, i našem sboru, i v rodině i zdraví. Zároveň když se podívám okolo sebe, pak musím být vděčný
Proč to říkám. Navzdory tomu, že nežiji v ideálním světě bych se nebránil myšlence současný stav zakonzervovat. Kdybyste se zeptali na můj nejsilnější duchovní zážitek minulého roku, pak to byl sjezd mládeže. Měl jsem výsadu zde mít evangelizaci a prožít, jak mnozí účastníci vydali svůj život Kristu nebo svůj vztah s ním obnovili. Přesně vím, jaké jsem měl slovo, mám ho napsané. Napadlo mě, že bych ho nyní mohl rozdistribuovat po všech církvích a kazatelé by tím dostali asi ne kouzelný, ale super – duchovní nástroj k probuzení. Když to fungovalo na Sjezdu, musí to fungovat vždy a všude. Stačí to přečíst. Stejně jako když se naučíte nějaký trik.
Asi víte, kam mířím – nejde to. Zakonzervovat se dají potraviny, zakonzervovat se dokonce dá nějaké učení, zákony, nakonec i Bible je zakonzervovaná v tom smyslu, že poslední slova Bible jsou varováním těm, kdo by k ní něco chtěl přidat nebo něco ubrat. Nedá se ale zakonzervovat vztah. V něm platí jisté neměnné principy, ale zároveň do něj vstupují mnohé proměnné. Máme zakonzervovanou Bibli – v tom smyslu, že k ní nic nepřidáme, ale stále znovu nás bude její výklad překvapovat. Jsme součástí CB a pokud je mi známo, nečekají se nějaké revoluční změny v řádu či věrouce, ale nechceme, aby CB byla stále stejná, zakonzervovaná.
Jak to souvisí s našimi texty? Abraham s rodinou bydlí v Ur, zřejmě patří mezi dobře situované občany, nečteme nic o tom, že by jeho nebo jeho rodinu někdo ohrožoval, že by s někým musel bojovat. Dozvídáme se, že se zde narodil a že mu bylo v době, kdy ho Hospodin oslovil 75 let. To je dost dlouhá doba aby si člověk zvykl, aby se našimi slovy zakonzervoval a zároveň se nejedná o ideální věk na velké změny třeba v podobě velkých přesunů na velbloudím nebo jiném zvířecím hřbetu. Přesto ale Pán Bůh řekne jdi do něčeho nového. První logická otázka zní – kam? První nelogické odpověď je – do země, kterou ti ukážu. Nelogičnost je ve slovech ukážu. Jak ukážu? Pokud mám někam jít, tak chci slyšet přesně do jaké země. Nějaké podrobnosti, vysvětlení. Nic takového Abraham neslyší. Jedním ze zaslíbení, které slyší, je, že bude požehnáním. A co znamená požehnání? Porozumět Boží vůli a následovat Hospodina. Toto jste asi slyšeli mnohokrát, ale zopakuji to. Porozumět Boží vůli a následovat Hospodina. Asi všichni souhlasíme, zároveň ale domysleme tato slova. Následovat v sobě nese pohyb, cestu vpřed, sledování toho, kdo jde přede mnou. A pokud následování znamená pohyb, pak v sobě nese něco nového. A pokud něco nového, pak i určitou míru nejistoty. A pokud nejistotu mám zvládnout, pak potřebuji to, co Abrahama dělá otcem nás všech: Víru nebo důvěru. V Písmu tyto dvě vlastnosti splývají. Věřit a nedůvěřovat je protimluv. Stejně je protimluv tak nedůvěřovat a věřit.
Ponechme si chvíli v paměti Abrahama s rodinou a přenesme se z knihy Genesis do Zjevení. Vidíme vyvrcholení dějin spásy ale i dějin světa. Čteme o novém nebi a nové zemi, vidíme obraz svatby, čteme o světě, kde nebude nemoc, bolest a smrt. Toto vše je rámováno slovy: Hle všechno tvořím nové. Na jednu stranu nádherný obraz na stranu druhou představte si, že vám někdo podobnými slovy popisuje nějakou krásnou destinaci, krásnou církev, krásné místo k bydlení. Co byste mu asi řekli? Asi něco ve smyslu je to sice hezké, co popisuješ, ale potřeboval bych nějaké detaily. Mluvíš ve skvělých obrazech, ale jak to tam bude vypadat? Pokud se mám nastrojit na svatbu, jaký bude dress code? Jak se tam kam jdeme vejdeme? Jaký bude zasedací pořádek, aby všichni viděli na Ježíše? Nebo nás tam moc nebude, protože tam budou jen lidi z CB? Nic takového se ve Zjevení nedočteme. Možná jste viděli obrázky z některých tuším Jehovistických brožurek, jak to bude vypadat po druhém příchodu, ale ty působí dost kýčovitě a pokud něco s jistotou víme, pak že to nebude vypadat jako v těchto brožurkách.
Zásadní na výpovědi Zjevení totiž nejsou technické detaily nebe, ale následující slova: On sám, jejich Bůh bude s nimi. Pokud on sám bude s námi, pak vše ostatní je druhotné. Proč? Protože tam kde je náš nebeský Otec, tam kde je jeho syn, který je středem knihy Zjevení a středem dějin, tam je dobře. Pokud si pamatujete na doby, když byli vaše děti malé, pak pro ně byla zásadní otázka ne kde, ale zda tam budou rodiče. Ono všechno nové na konci Bible čteme jako zaslíbení věčného života a je to tak správně, ale pokud bychom to četli jen pod tímto úhlem, pak by závěr byl, nějak zde prožijme možná přežijme život a to hlavní přijde. To je sice pravda, ale stále zatím žijeme zde a víme, že na tomto životě též záleží.
A právě zde je třeba spojit zdánlivě nespojitelné. Abrahama a Zjevení. Abraham jde do země, kterou nezná, ale o které ví, že je od Hospodina, a proto je dobrá. Stejně tak my směřujeme do nové země, kterou přesně neznáme, ale o které víme, že je od Hospodina, a proto je dobrá. Abraham uvěřil a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Stejně tak my jsme uvěřili a bylo nám to počítáno na spravedlnost. Abraham se nezabýval stesky po starých dobrých časech, ale vyšel. Stejně tak my se nemůžeme se zabývat stesky po starých dobrých časech, ale máme na své cestě víry pokračovat.
Když stojíme na prahu nového roku, pak možná někteří z nás v tomto roce naplno okusí to, co je popsáno ve Zjevení a setkají se s nebeským Otcem. Zároveň ale nejde jen o toto setkání, jakkoliv je tím nejdůležitějším, ale i o setkávání na naší cestě k poslednímu a nejdůležitějšímu setkání. Všechno nové v příštím roce může znamenat některé nové rozhodnutí o kterém vím, že mám udělat, ale nechce se mi, bojím se, narušilo by to moji komfortní zónu. Může to znamenat někomu odpustit, vydat svědectví, změnit některé návyky o kterých vím, že ničí mě nebo mé okolí, někomu se omluvit, pro naše sbory to může znamenat více se otevřít světu, lidem okolo nás, vyřešit některé sborové kostlivce atd.
Nechci, aby toto slovo vyznělo, jako vyhrneme si rukávy a vrhněme se do práce. Zásadní na obou textech je vědomí naděje, ke které směřujeme a to, že je zásadní, aby v našich rozhodnutí byl přítomen Pán Bůh. Pak nemusíme znát všechny detaily, nemusíme mít vše propočítané dopředu, ale vědomí, že mnou je Hospodin, je zásadní.
Sílu k vykročení a moudrým rozhodnutím nám nabízí ten, jehož je Abraham předobrazem, Ježíš Kristus, který z lásky k nám opustil svůj domov a stal se jedním z nás
Milí přátelé stojíme na prahu nového roku. Má-li být nový nejen letopočtem, nejen tím, že čas běží, budeme muset jako jednotlivci i jako sbory v některých oblastech stejně jako Abraham udělat krok vpřed a něco nechat být, s něčím se rozloučit. Zároveň i když si nebudeme moci ve svém následování Krista vše pojistit, vědomí, že Pán je s námi, že jsme ho pustili do svých rozhodování, nám bude tou největší posilou. V čem konkrétně máme a potřebujeme vykročit je na každém z nás, stejně tak co máme opustit. Prvním krokem může být to či ono vůbec pojmenovat.
Chtěl bych vám popřát odvahu k opouštění toho, co má být opuštěno a zároveň důvěru do nových vykročení. Ať vám Pán Bůh v dalším roce vede a žehná, stejně tak i vašim sborům a naší celé církvi.