Alkohol v církvi

Davida Nováka, předsedy RCB, se ptala Eva Macková

 

Jsi v Církvi bratrské už nějaký pátek a můžeš se na otázku alkoholu podívat z dlouhodobého pohledu. Pamatuješ si, jak byl alkohol přijímán v CB před revolucí, v době Tvého mládí? (Jak jsi to tehdy bral? V čem byla celá církevní kultura jiná? Porovnání svatba tehdy, svatba dnes…)

Začnu tím, co se nezměnilo. Nezměnilo se přesvědčení, že opilství je hřích. Jinak ale postoj k alkoholu prošel zásadní proměnou. Alkohol nebyl tabu, ale v kontextu naší církve bylo neobvyklé chodit do hospody nebo ho konzumovat na církevních akcích. Představa, že na církevní konferenci, pastorálce kazatelů, sborové dovolené nebo na církevní svatbě se bude pít pivo či víno byla absurdní. Dnes by bylo absurdní na těchto akcích alkohol zakázat. Řekl bych, že alkohol, konkrétně pivo a někdy i víno se stal běžnou součástí mnoha církevních akcí. Zároveň to neznamená, že ho všichni účastnící konzumují. Spíše v tom nikdo nic divného.

 

Jak moc tehdy podle Tebe církevní kultura týkající se alkoholu vybočovala z celkové kultury tehdejší společnosti? (Režim byl represivní, lidé depresivní alkohol jedna z mála povolených zábav...)

Tehdy hodně, protože stejně jako dnes, i tehdy se pilo hodně, navíc alkohol byl levný a snadno dostupný. Vzpomíná si, že když jsem dělal v továrně, tak někteří dokázali „urazit“ 10 – 15 piv za směnu. Jenže to pivo stálo 2 koruny. Tím, že jsme v církvi alkohol téměř nepili (ne vůbec, ale téměř) tak jsme hodně vybočovali. Vzpomínám si, jak jsem to v sobě řešil třeba na chmelových brigádách nebo později v práci.

 

Mluvil jsi o svatbách, ale církev má mnoho skupinových aktivit (víkendovky, srazy, sborové dovolené...). Jak to vypadá s alkoholem na takových akcích – a „Co Vy na to, pane Novák“? :)

Alkohol se tam většinou pije, resp. je dostupný, tvrdý alkohol jen velmi málo nebo vůbec. Moje zkušenost je, že to lidé mají pod kontrolou, tedy neopíjí se, jen někdy někteří mají jak se říká náladu. Ale v drtivé většině je to v normě.

 

Dnes je i v církvi alkohol více méně tolerován. Proč a jak se to postupem času proměňovalo? (Je to podle Tebe dobře, nebo špatně? Co si myslíš, že v tom posunu vnímání hrálo roli?)

Bylo by jednoduché říci, že naši otcové na rozdíl od nás více usilovali o svatý život a proto nepili nebo že byli zákoničtí a proto nepili. Z toho lze vyvodit, že dnes o svatost tolik neusilujeme a nežijeme pod zákonem a proto máje k alkoholu volnější vztah. Jenže ono je to komplikovanější. Když se díváme na minulou dobu, pak v mnoha oblastech byl důraz na to se oddělit od světa. Byl nepsaný zákon, že ženy se nemají malovat, mají nosit sukně, muži mají v neděli nosit kvádro nebo alespoň v kvádru kázat, nechodilo se do tanečních, v neděli se pravidelně chodí do sboru a nejezdí se na výlet, před svatbou se spolu nejezdí ve dvou přes noc a… nepije se alkohol. Alespoň ne na veřejnosti. Těch nepsaných zákazů a příkazů bylo hodně. Dnes se na tím můžeme ušklíbnout, jenže jsme se ocitli v druhém extrému, který zní „dělám si co chci a jak to cítím a nikdo mi do toho nebude mluvit“. Ony nepsaném zákazy měli svoje opodstatnění. Mnozí naši otcové víry pocházeli nejen z nevěřícího prostředí, ale i prostředí, kde se hodně pilo, žilo promiskuitním životem, mladí navazovali vztahy na jednu noc kdesi na „tancovačkách“ atd. Tento životní styl se projevoval v oblékání, mluvení a i ve vztahu a k alkoholu. Proto když se obrátili, rozhodli se radikálně skoncovat se vším, co je kdysi táhlo od Boha. A musím dodat, že tomu zcela rozumím. Jenže další a další generace tomu již moc nerozuměly a nakonec zůstala jen forma nebo nepsaný zákaz co se má a co se nemá a ten se někdy stal měřítkem svatosti. Postupně od některých zásad opouštělo, protože přestaly dávat smysl. A to platí i o alkoholu. Dnešní tolerance plyne z pocitu, že alkohol máme pod kontrolou, dále z toho, že alkohol se v obecném vědomí nepojí s něčím společensky těžko přijatelným a nakonec z toho, že určité oddělení se od světa v církvi nevnímáme tak radikálně jako dříve. To má svoje silné, ale někdy i slabé stránky.

 

Ježíš sám ustanovil Večeři Páně – s alkoholem. Jaká je podle Tebe „dobrá“ míra alkoholu pro křesťana, aby nebyl extrémistou, ale aby nemusel mít před Bohem výčitky, před lidmi špatný pocit a sám v sobě měl pokoj, že není ani zákoník (který pohrdá Kristem, protože pije s nevěřícími), ani „nestřídmý“?  (Kdy je alkohol problém? Jak moc velká vzdálenost je mezi „pít víno“ a „opíjet se vínem“? Máš Ty sám někde tu hranici?)

Alkohol bych neměl používat jako nástroj k tomu, abych se zbavil úzkostí, výčitek, zapomněl na realitu nebo se odvázal. Jinými slovy dobrá míra je taková, při které si jsem plně vědom toho, co dělám a říkám. Je třeba na toto dávat pozor, protože člověk se nemusí motat, aby později litoval, co pod vlivem alkoholu řekl nebo udělal. Dále je třeba dát si pozor, abych nepil pravidelně – byť se u toho neopíjel. Z toho se snadno může stát závislost.

 

 

Nemálo křesťanů se samo na produkci alkoholu podílí. Je to podle Tebe v pořádku? (Sám Bůh je vinař, versus alkoholem zničené životy.)

Je to v pořádku. Víno a následné kvasící procesy nevymyslel ďábel. Navíc i sám Ježíš vyprodukoval víno, navíc bylo velmi dobré. Sváděl tím lidi k opilství? Nikoliv. Alkohol sám o sobě není zlý, zlé je to, co může způsobit.

 

Speciální skupinou jsou mladí – jsou ohrožení jednak vlivem vrstevníků ze světa daleko větším než mají jejich rodiče, jednak tím, že jsou tělesně ve vývoji, takže závislost na alkoholu u nich může vzniknout snáze a s daleko závažnějšími důsledky. Jak může církev svoji mladou generaci ochránit? A jak se to daří v CB? (Co může církev dělat, když je alkohol mnohdy levnější než nealko, když je „socializačním nástrojem“ ve virtuální době, kdy je osobní kontakt pro lidi stále náročnější? Když nastavením „prohibice“ může mladou generaci spíše úplně ztratit než ochránit?)

Platí to, co v jiných oblastech – především záleží, jaká nastavujeme měřítka a jaký jsme v této oblasti vzor. Silně nedoporučuji, aby na dorostových a mládežnických táborech vedoucí popíjeli alkohol – byť pochopitelně v rozumné míře. Nejde o nějaké zákonictví nebo projevy svatosti, ale o příklad. Pokud si alkohol nedokáží vedoucí odpustit ani na táboře, pak tím něco komunikují.

 

Ve společnosti (české obzvláště) je konzumace alkoholu poměrně velký problém – každý má ve svém okolí (ne-li vlastních zkušenostech) nějaký příklad životů, rodin i generací, zničených alkoholem. Potkáváš se s případy alkoholiků v církvi? (prozatím třeba nově příchozí?)

Ve sboru kam chodím, tuto zkušenost nemám, v církvi jsem se s tím občas setkal. Častěji ale s vyléčenými alkoholiky. Skvělou zkušeností pro mě byla návštěva AAA (anonymní alkoholici). Dělají skvělou práci.

 

Nedělám si iluze, že se do závislosti na alkoholu nemůže spadnout i praktikující křesťan. Setkal jsi se s tím? Jak se takový člověk (na očích církvi) do stavu alkoholika může dostat? (nebezpečí tajného popíjení, nepřiznání si reality, studu před společenstvím…?)

 

 

Jaká je pode Tebe dobrá reakce sboru (společenství), když se dozví, že někdo z nich spadl do závislosti? Jak pomoct? A co rozhodně nedělat? (vhodná reakce nejen lidí, kterých se to bezprostředně týká – tj. pastoračních pracovníků, za kterými ten člověk nebo někdo z jeho rodiny přišel, ale i společenství jako celku – aby třeba nikdo nenabízel alkohol – ani buchtu s rumem nebo i jen vanilkou; aby rozuměli abstinenčním příznakům a nevytvářeli si ukřivděná zranění atd… nevim)

 

 

Na závěr jednou větou: Co zásadního by měl křesťan vědět o alkoholu? (Může být shrnutí nejdůležitějšího)