Všechna kázání

Se slovem eschatologie (eschatos – poslední) se pojí naděje věcí budoucích. Moje teze je, že spojovat eschatologii s budoucností je v něčem zavádějící. Budu vycházet z události vzkříšení, jako klíčové události křesťanské zvěsti a budu se na vzkříšení dívat jako na něco, co neznamená jen naději do budoucnosti, ale naději přicházející z budoucnosti do přítomnosti. Tedy že vzkříšením se Boží království prolomilo (čas minulý) z budoucnosti do přítomnosti. Ještě není přítomné, ale se projevuje, prolamuje. (Ef 1, 18 – 21)

Starý zákon a Boží království

Ve SZ se na několika místech setkáváme se zaslíbením příchodu Božího království (Iz 11, 6 – 9), kde se dočítáme, že toto království přinese pokoj ve smyslu utišení válek, katastrof, stárnutí a smrti (Iz 25, 8, 65, 20)

Na různých místech proroci opakují, že jednoho dne se Hospodin vrátí na zem (Iz 40, 3 – 5). V Ž 72 čteme, že stvoření vzkvétá v přítomnosti pravého krále a až tento král přijde, vše se obnoví. Daniel 12, 1 – 2 pak čteme, že dojde k tělesnému vzkříšení, stejné čteme u Joba - Jb 19, 25. Víru ve vzkříšení vyjadřuje např. Marta, která nepochybně vychází z židovské víry ve vzkříšení tedy i z uvedených textů: Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ J  11, 24.

V době Ježíšově měli Židé představu o tom, jak to bude s příchodem Božího království, která vypadala následovně: „Nyní žijeme ve světě hříchu, zla a smrti, ale až přijde pravý Mesiáš, tento věk pomine a začne nový věk Božího království.“ V tomto konceptu je jasný předěl. Jednoho dne jeden věk skončí a nahradí ho věk nový, lepší.

Boží království a Ježíš jako Mesiáš

Přichází Ježíš, který se představí jako Mesiáš zaslíbený proroky (Lk 4, 14 – 20), učí, že s ním Boží království přišlo na zem (Lk 17, 20 – 21), tvrdí, že přináší novou smlouvu a přítomnost Ducha (J 6, 45 srv. Jer 31, 34 a Iz 54, 13), tvrdí, že víra v něj nás zbavuje smrti (J 11, 25 – 26), dokonce že s ním nastává nový exodus, kterým Bůh osvobodí celé stvoření od smrti a úpadku (Lk 9, 31) a že obnoví zbořený chrám (J 2, 19 – 21). Na jednu stranu tedy prohlašuje, že aspekty vlády Mesiáše započaly jeho příchodem, zároveň ale vyvrací do té doby zarytou představu, že Mesiáš přijde a hned se vše změní. Vidíme to i v jeho podobenstvích, které se týkají Božího království. Mnoho jeho podobenství ukazuje prozatímní neúplnost a skrytost Božího království (Mt 13, 31 – 33) Je jako semínko, které je zde, roste bez povšimnutí a naplno se zjeví až jednou.

Tedy shrnuto. Ježíšovým příchodem přichází Boží království, je mezi námi, ale ne ve své plnosti. Proto můžeme jeho vládu zakoušet částečně, ale nikoliv v jeho plnosti na kterou očekáváme a která je popsána už ve SZ. Toto rozlišení je důležité, protože pokud předůrazníme „už“, pak budeme očekávat nebo si nárokovat okamžité vyřešení našich bolestí a problémů a nebudeme si vědět rady s nemocemi, problémy a budeme si myslet, že na tento svět nepatří. Pak dochází k tvorbě nejrůznějších bizarních teologií prosperity, kde nemoc a chudoba nemají místo. Ano, skutečně nemá, ale až tehdy, až přijde Boží království v plnosti. Druhým extrémem je ale předůraznění ještě ne na úkor . Z toho roste pesimismus a pocit, že nic na tomto světe nemá cenu a proto je lepší se od tohoto světa distancovat a dávat si pozor, abychom se příliš tímto světem nezašpinili, případně se těšit, až nás Bůh vytrhne. Tito lidé jsou kritičtí vůči jakékoliv změně a úsilí zlepšit svět a církev. Spíše koukají jak z tohoto světa utéci.

Boží království a vzkříšení

Průlom Božího království nastal vzkříšením. Pavel píše o Kristu jako o prvotině (1 Kor 15, 20) a o prvorozeném z mrtvých (Kol 1, 18). Prvotina byla jednak oběť nejrannějších plodů, jednak to byl příslib nadcházející úrody a záruka dobré sklizně. Vzkříšení Ježíše jako prvotiny ukazuje jak k našemu vzkříšení a zároveň je jeho zárukou. Moc, skrze kterou Bůh navždy odstraní „každou slzu z očí“, se prolomila do světa Ježíšovým vzkříšením, do přítomnosti a co je důležité – můžeme ji zakoušet už nyní. Sice jen částečně, ale významně. Pokud uvěříme v Krista, sjednotíme se s Kristem, vstupuje do nás moc budoucnosti, moc budoucího království, která přetváří vesmír. Co to znamená pro nás nyní? 1. Osvobození od strachu, viny a studu (Řím 8, 1), 2. osvobození od strachu ze smrti (Žd 2, 14 – 15) a 3. osvobození od mocností, které nás chtějí ovládat (Kol 2, 14 – 15)

Teolog M. Horton napsal: „Podle Nového zákona… se budoucí věk už skutečně prolomil do přítomného věku… Ježíšovo vzkříšení je počátkem všeobecného vzkříšení a… budoucí rozsudek soudného dne se stává přítomným už teď.“ Tedy dar, který jsme měli dostat až v budoucnu dostáváme nyní. Jsme-li jeho krví ospravedlněni, čím více budeme zachráněni před Božím hněvem (Řím 5, 9)

Boží království a náš věk

Propojení budoucnosti a přítomnosti skvěle vystihuje N. T. W: „Ježíšovi současníci mu naslouchali především proto, co dělal. Viděli, že zachraňuje lidstvo od nemocí a smrti a naslouchali jeho slovům o spáse. Byla to zvěst, po které toužili, zvěst, která přesahovala bezprostřední přítomnost a ústila v konečnou budoucnost. Tato dvě složky byly propojené – to co Ježíš dělal v přítomnosti bylo něčím víc jako „vizuální pomůckou“ nebo trikem jak si získat pozornost. Dělal to, co zasliboval v budoucnosti. A to, co sliboval v budoucnosti a co dělal v přítomnosti, nebyla záchrana duší pro netělesnou věčnost, nýbrž záchrana lidí ze zkázy a rozkladu, které v současnosti vládnou světu, aby se tito lidé mohli již nyní radovat z obnovy stvoření, tedy z toho, oč jde Bohu především. Pak se budou moci stát Božími partnery v jeho velkém projektu.“ Vlastně tím, co Ježíš dělal, lidé viděli, jak se Boží království vlamuje do jejich věku a toto můžeme zakoušet i my, když jsme svědky Božího působení ve světě a mezi námi.

1 Kor 15 je nejrozsáhlejší kapitola Bible pojednávající o vzkříšení a budoucnosti. Zde by Pavel nakonec mohl napsat něco ve smyslu uvolněte se, posaďte se a čekejte až to přijde. Co ale Pavel říká, jaké je vyvrcholení jeho eschatologie? „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

Jak tedy souvisí budoucí vzkříšení a obnova světa se současností? „Zcela bezprostředně. Pavel zdůrazňuje, že současný život neztrácí svoji hodnotu jen proto, že nakonec stejně zemřeme. Bůh nás jednou vzkřísí k novému životu a jak zacházíš se svým tělem v přítomnosti, je velmi důležité pro, protože Bůh pro tělo připravuje skvělou budoucnost. Ať už děláte v přítomnosti cokoliv – malujete, kážete, vyšíváte, učíte, stavíte nemocnice, hloubíte studny, bojujete za spravedlnost skládáte básně, staráte se o potřebné, milujete své bližní vše přetrvá do Boží budoucnosti. Vše, co děláme, je součástí toho, co můžeme nazvat prací na Božím království.“ (N. T. Write s. 225)

Je třeba rozlišovat mezi definitivní formou království, které se uskuteční, až Ježíš podruhé přijde na tento svět a jeho dnešními přípravnými formami. Ještě jednou 1 Kor 15, kde čteme, že kvůli vzkříšení naše práce v Pánu není marná. „Nevyměňujeme olej v autě, které za pár chvil spadne do propasti, nerestaurujete vzácný obraz, který za chvíli shoří, nesázíte růže na půdě, kterou za chvíli projede buldozer. Už dnes pracujeme na něčem, co se ve svůj čas stane součástí Božího světa. To, co v přítomnosti děláme v Kristu a z moci Ducha nebude zmařeno, přetrvá to do Božího světa a dokonce se to v něm rozmnoží. (Write str. 242)

Jak se dívat na spásu

První asociace je, že jednou duše půjde do nebe a budeme zachráněni od smrti. Píseň: A když duše moje / ze světa odejde, / s Tebou se, Ježíši, / v nebi těšit bude.

Někdy se utěšujeme, že to důležité z nás, tedy duše bude spasena a vysvobozena od zlého těla. Spása tedy je záchrana duší.  Jenže jako křesťané mluvíme o tom, že Bůh obnoví nebe a zemi a že budeme tělesně vzkříšeni, tedy nikoliv jen naše duše bude žít. Zároveň v Řím 8, 24 se píše, že jsme byli spaseni v naději. Tedy zde se propojuje pozemská existence s budoucností, kdy naše spasení už začalo, když jsme uvěřili.

NZ má stejný výraz pro spásu a uzdravení. Jairos: Pojď a zachraň mou dceru (Mk 5, 23). Jestliže se jen dotknu jeho, šatů budu zachráněna (Mk 5, 28). Tvá víra tě zachránila (Mk 10, 52)… Jak to vyložit? Hnutí víry to vykládá tak, že kdo uvěří, musí být uzdraven. Považuji to za scestný výklad. V kontextu toho, o čem hovoříme toto spojení znamená, že NZ často hovoří o spáse jako o tělesných událostech v přítomném světě, zároveň se jednalo o předehru konečné spásy, uzdravující proměny těla, ale i prostoru, času a hmoty. Shrnuto: Dílo spásy se týká 1. celého člověka, nejen duše, 2. týká se přítomnosti, nejen budoucnosti, a 3. týká se toho, co Bůh dělá skrze nás v tomto světě.

Pokusil jsem se ukázat, že Boží království a s ním související spása již vstoupili do našeho světa a v plnosti se naplní druhým Kristovým příchodem, při kterém dojde k polednímu soudu, dojde ke vzkříšení a obnoví se vesmír. Pár slov ke druhému příchodu.

Druhý příchod

V NZ připadá na každých 25 veršů jeden, který se zabývá druhým příchodem JK. Zmiňuje se o něm 318 veršů ve 260 kapitolách, všechny NZ knihy až na Gal, 2 a 3 Jana a Filemonovi.

Co je druhý příchod Ježíše Krista a kdy nastane? Jak bude vypadat závěr dějin před Kristovým příchodem?

Přesně na toto se Ježíše ptali učedníci: Mk 13, 3 – 26: Když si shrneme Ježíšovu odpověď, pak před tím, než se vrátí, budou probíhat války, přírodní katastrofy, protivenství proti křesťanům, až nakonec přijde Syn Člověka.

Zároveň se zde píše o znesvěcující ohavnosti. Píše o ní i Matouš 24, 15 a jedná to odkaz na proroka Daniele 11, 31. Píše se o ní i v Tesalonickým 2, 3 - 8

 

Oba dva NZ texty ukazují na vliv jakési zlé bytosti, která se bude vydávat za Boha. Ten bude ukončeno druhým příchodem.

 

Kdy?

Druhý příchod Ježíše Krista bude nečekaný. Bude lhostejnost k důkazům blížícího se konce. Mt 24, 37 – 44:  přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly… Proto i vy buďte připraveni, neboť  Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

„Sami přece dobře víte, že ten den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat: „Je pokoj, nic nám nehrozí“, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví.“ 1. Tesalonickým 5,2-6

Máme bdít – očekávat Pánův příchod, který bude nečekaný. Zároveň je trochu problém sladit texty o tom, že druhému příchodu bude předcházet soužení a jinde čteme, že lidé budou hodovat. Naskýtá otázka, zde část světa/společnosti nebude prožívat teror, jiná pak pohodu.

 „Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. Dávejte pozor, bděte. Nevíte totiž, kdy ten čas přijde.“ Mk 13,32-33 „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci.“ Sk 1,7

„Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: „Přijdu brzy.“
Amen, přijď, Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše se všemi.“
Zjevení 22,20-21

Když tato slova četli první křesťané, pak mnozí čekali, že se dočkají druhého příchodu. Brzy pro ně znamenalo…brzy. Navíc geopolitická situace na jeho příchod ukazovala. Jenže Ježíš nepřišel a tak jeho příchod čekali další. U nás v dějinách je toto spojeno např. s poutěmi na hory, které předcházeli husitským bouřím. Během dějin včetně toho, co se děje nyní, klidně může na druhý příchod ukazovat. Obrovské utrpení mnoha křesťanů, znesvěcující ohavnost může být Kyril, na roveň bohu se staví třeba Putin… Pokud chceme, podobnosti najdeme hlavně proto, že vše popsané v Písmu je v náznacích.

Toto vše ale naráží na teorii vytržení, kdy křesťané jednoho dne zmizí. Asi nejznámějším a nejvlivnějším propagátorem tohoto směru u nás je Sergej Mihál, jeho videa mají slušný počet zhlédnutí, vydal na toto téma i knihu „Vytržení“. Sám Mihál říká, že se „jedná o událost, při které všechny oddané křesťany vezme Ježíš do nebeských příbytků. Přesně tak, jak to zaslíbil.“

Hlavní text, který je používán jako korunní argument pro pretribulační vytržení (před soužením, které texty související s druhým příchodem popisují), je čtvrtá kapitola 1. Listu Tesalonickým. V tom textu Apoštol Pavel ujišťuje Tesalonické křesťany o jistotě vzkříšení v Den Páně těch, kteří nás předešli: „Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním. Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.“

V tomto textu se píše o příchodu Páně – stejně jako v dalších mnoha textech. To, co Pavel řešil, bylo povzbuzení a vysvětlení živým, kteří se obávali o své blízké, kteří zemřeli a nedočkali se Dne Páně. Živí o ně měli obavy, že jim sláva Pánova příchodu a nastolení jeho království unikne. Pavel je utvrzuje v tom, že ať živí, nebo mrtví, budou shromáždění k Pánu a prožijí s Pánem – spolu s dosud živými proměněnými křesťany – jeho slavný příchod. Historický kontext nás odkazuje ke slovu apanthesis (vyjít na setkání). Když do města přijížděl někdo významný, hlavně král, pak všichni, kteří neměli před králem co skrývat a těšili se na jeho příjezd, při zprávě, že se blíží k městu, mu vyšli v ústrety „apantézis“, uvítali ho a pak průvodem doprovodili do města, kde pak král "zaúřadoval". Odměnil své věrné, potrestal ty, kteří se provinili

 

Pavel zde spojuje tři příběhy: První je příběh o Mojžíšovi, sestupujícím z hory. Zazní polnice, je slyšet mocný hlas, a po dlouhém čekání se objeví Mojžíš a schází z hory, aby zjistil, co se dělo v jeho nepřítomnosti. Následuje příběh ze 7. kapitoly Danielova proroctví, podle nějž bude Boží lid ospravedlněn tváří v tvář svým pohanským nepřátelům. Bude vyvýšen na oblaka, aby usedl v Boží slávě. Tento „příchod na oblacích", který Ježíš v evangeliích vztahoval na sebe, Pavel nyní vztahuje na křesťany. Propojení těchto dvou příběhů v kombinované metafoře, typické pro Pavlův způsob vyjadřování, umožnilo uvést ještě třetí naznačená příběh. Když měl císař navštívit nějakou kolonii či provincii, občané mu měli vyjít naproti a setkat se s ním ještě předtím, než dorazil do jejich města.

Uvedu ještě jeden text, který je zastávaný přívrženci učení o vytržení. Mt 24,40–41: Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán. Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata a druhá bude zanechána.“ Zastánci tohoto učení vysvětlují, že ten kdo je vzat, je vzat ve vytržení do nebe. A ten druhý je „left behind“ (název slavné knížky na toto téma) čili ponechán. Když ovšem přečteme kontext, je vše v jiném světle: Matouš 24,37–40 (ČSP) „Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude [i]při příchodu Syna člověka. Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.  Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.“ Jenže zde se píše o příchodu Pána Ježíše – stejně jako v mnoha dalších textech, nečteme nic o vytržení, vzat – paralambanein… spíše než si domýšlet kam bude vzat, bych se držel kontextu kterým je druhý příchod. Navíc otázka je, zda v tomto textu není lepší být ponechán, protože kontext je potopa, která sebou vzala ty, kdo žili ve vzpouře proti Bohu.

V souladu s Biblí? Nebo proti proudu celé Bible…

Ještě je třeba dodat jednu poznámku. Celá myšlenka vytržení před soužením je jasným prvkem eskapismu (snahy utéct z tohoto světa, když přijdou těžkosti). Je to zcela proti celkovému proudu Božího příběhu v Bibli – přitom na tom stojí celá filosofie vytržení před soužením. Jeden citát: „Podstatou vytržení je únik křesťanů do bezpečí nebe před těžkými ranami, které dolehnou na celé lidstvo. Svět nemůžeme změnit. Ze světa musíme uniknout. Měli bychom na to vynaložit veškerou snahu a doslova volat: „Čiňte pokání a věřte v evangelium, neboť se přiblížilo nebeské Království“. Ne kvůli tomu, aby se nám lépe žilo na zemi, ale proto, aby co nejvíce lidí chytilo do nebe poslední klidný spoj. Soud světa je neodvratný a další spoje tak klidné už nebudou.“