Jedna z fascinujících věcí křesťanství je nepochybně jeho schopnost se přizpůsobit okolním kulturám. Když srovnáte křesťanství s jinými velkými náboženstvími, pak je kulturní flexibilita křesťanství ohromující. Přes 90% muslimů obývá pás táhnoucí se z jihovýchodní Asie přes Střední východ do severní Afriky. Přes 95% hinduistů je soustředěno do Indie a jejího bezprostředního okolí. Zhruba 88% buddhistů žije ve výchovní Asii. Jinak je to s křesťany. 25% žije v Evropě, 25% ve Střední a Jižní Americe, 22% v Africe, 15% v Asii a 12% v Severní Americe. (Keller T, Dává Bůh smysl? s. 192) Proč tento úvod, který nemá absolutně nic společného s naším tématem? Chci ukázat, že křesťanství má ve svých genech velkou kulturní flexibilitu. Když bych se vás zeptal, jak se tato flexibilita projevuje a k tomu dodal zmíněná čísla, pak by odpověď zřejmě zhruba vypadal takto: Křesťané někam přišli, přizpůsobili se místní kultuře a jazykem této kultury zvěstovali evangelium (v lepším případě). Vycházíme tedy z předpokladu „my a oni“. My jsme tady, oni jsou tam. Pokud se chceme vzájemně dorozumět, musíme si porozumět a to v sobě zahrnuje víc než rozumět tomu kterému jazyku. Znamená to pochopit kulturu těch druhých, což v sobě zahrnuje pochopit jejich zvyky, hodnoty, víru, naděje, úzkosti, vzory atd.
Máme-li hovořit o generaci Z pak ještě před tím, než si o ní něco řekneme, chtěl bych poukázat za zajímavý fenomén. Výše zmíněná data ukázala, že křesťanství muselo překročit hranice států a kontinentů. Jiná kultura byla „tam“. Jenže generace Z je tady, je v našich rodinách, sborech, školách, je nám velmi blízko a přesto je v něčem velmi daleko a to je velmi matoucí a vědomě i podvědomě nás to znervózňuje. Ať chceme nebo nechceme, svoje děti a vnuky hodnotíme očima svých zkušeností a kultury, v které jsme vyrůstali. Jenže oni jsou často jinde. Sdílí s námi sice stejný byt, sbor, rodinu, národ, rasu, ale jsou kulturně jinde a to působí v našich hlavách zmatek. Velmi často se pak setkávám a na vlastní kůži to i prožívám s povzdechem „já už jim vůbec nerozumím“.
Pojďme si nejdříve definovat, o jaké generaci vlastně hovoříme. Kdo to jsou „zetka“? Když se probíráme různými zdroji, pak v zásadě dojdeme k tomu, že se jedná o generaci narozenou na přelomu tisíciletí. Starší část generace Z se narodila tzv. Husákovým dětem, mladší zetka pak mileniálům (někdy se jim říká generace Y). Tím se dostáváme k dalším generačním pojmům a abych nás usadil do jistého kontextu, pokusím se jen velmi stručně tyto generační pojmy vysvětlit.
Srovnání generací
Díky vysokému dožití se v naší zemi setkávají zástupci pěti generací. Je to válečná generace, následují baby boomers, Husákovi děti, mileniálové a zetka. Válečná generace je narozená do roku 1945, baby boomers 1946 – 1967, Husákovi děti 1968 – 1989, mileniálové 1989 – 1999, zetka 2000 a dál. Bylo by zajímavé tyto generace srovnat, uvedu jen několik srovnání, pokud by vás to zajímalo podrobněji, doporučuji tuto tabulku: www.generace.forbes.cz/tabulka/.
Komunikační technologie:
Válečná generace: Knihy, rádio, noviny, gramofonové desky, telegram, dopisy, biograf. Baby boomers: stejné jako válečná generace, přibyla televize, magneťáky, občas telefon doma. Husákovi děti: Stejné jako boomers přibyl walkman, video. Mileniálové: Internet jako samozřejmost, MP3, chytrý telefon, notebook už na střední, odpadá rádio, gramofon, magneťák, pozvolna televize. Zetka: Svět vnímají skrze dotykový displej, odpadají rádio, televize, často knihy, časopisy, noviny,
V dalším srovnání se omezím na Husákovi děti, mileniály a zetka.
Symboly doby, když byli/jsou mladí:
Disko, panelák, večerníček, Porta, spartakiáda, Mladý svět, televize
Bravo, Nova, Superstar, změna režimu
Selfie, Youtubeři, Filmy v originálním znění, Instagram, Tik Tock
Víra:
Vychováváni v ateistické společnosti, víru si většinou spojují s katolickou církví podle vzoru Slunce, seno…
K víře otevřenější, obávají se, že je víra bude omezovat, jsou tolerantní a otevřenější pro duchovní svět, ale odmítají se vázat na jednu víru a církev
Pragmatický přístup k víře – co mi to dá, církev ale i víru vnímají především skrze svoje vrstevníky. Nemají až takový problém s transcendentem, problém mají s institucionální církví. Oproti tomu, co každodenně prožívají a vnímají, je pro ně církev někdy úplně jiný svět.
Církev:
Pravidelné chození do sboru, disciplína, důraz na službu a oddělení se od světa, sklony k zákonické morálce, denominační patriotismus, vyžadování, aby děti dávali přednost církvi před např. sportem. Církev má protistátní nádech. Pravda předchází lásku.
Do sboru sice chodím, ale necítím se sborem/denominací nijak vázán, ekumenicita, důraz na osobní svobodu, volnější výchova, otevřenost na různé způsoby spirituality. Láska předchází pravdu.
Do sboru chodím, protože tam chodí rodiče nebo kamarádi a ideální je, když tam není nuda. S každým ve sboru si tykám. Občas mě rodiče vedou k tomu, že sport nebo hudba je důležitější, než neděle nebo dorost. Je super, že jsem prolomil wi-fi heslo ve velkém sále.
Když přemýšlíme nad generací Z a nad její jinakostí, pak jedním z interpretačních klíčů je následující tvrzení: „Nejzásadnější proměny lidské společnosti se odehrávají ve chvíli, kdy se změní informační technologie, způsob, jímž lidé zaznamenávají a předávají své znalosti. Ostatní pokroky techniky mají jen místní dopad, měním postupy, kterými se některé věci dělají. Informační technologie ale mají dopad systémový, neboť mění způsob, kterým lidé přemýšlejí.“ (Sacks J., Týdenní čtení z Tóry). Sacks tento svůj postřeh píše v jiném kontextu, než o kterém přemýšlíme v této přednášce, zároveň ale přesně vystihuje obrovský posun, jak nejmladší generace vnímá svět. Není horší, měkčí, línější, pasivnější atd. Jen vyrůstá do jiného světa, který prudce odskočil světu našemu. Důvodem jsou komunikační technologie. Sice chodíme po stejné zemi, ale leccos interpretujeme jinak. Ještě před tím, než se podrobněji podíváme do světa zetek, chci předeslat, že pochopitelně vždy existují výjimky.
Pár charakteristik generace Z
Digitální domorodci - jejich svět jsou sociální sítě, počítače nebo dotykový displej. Tím není řečeno, že jiný svět neznají, ale sociální sítě hrají v jejich světě zásadní roli.
Jejich svět nás provokuje svojí pasivitou. Typický povzdech vychovatelů: „nečtou, nesportují, nekochají se krásami přírody, jen čučí do mobilu“. Není to tak vždy, ale působí tak na nás.
Často vyrůstají jen s jedním rodičem, většinou matkou.
Nekomunikují skrze e-maily. Jejich komunikační nástroj je WhatsApp, Messenger.
Nejsou „odkojeni“ televizí a skoro ji nesledují. Rádio je pro ně cizí médium.
Hry na počítačích většinou nehrají proti počítač, ale proti živým soupeřům (jsou propojeni). Mnoho času sledují na youtube, jak někdo jiný hraje jejich oblíbené hry.
Tvrdě je zasáhla pandemie a to především propadem do pasivity (nárůst depresí a sebevražedných tendencí v této generaci v posledních měsících).
Brzy si najdou svého oblíbeného youtubera nebo sami založí kanál buď na youtube nebo Tik-Toku aby světu zprostředkovával svůj názor na cokoli (nebo jen přenášeli střípky ze svého cool života) a pozorovali počet zhlédnutí.
Srovnávání se. Na sociálních sítích se vystavuje to nejlepší, což vede ke srovnávání se a pocitu zmaru, že já takový nejsem. Toto stěží ustojí dospělý, natož dítě.
Roztříštěnost. Jedná se o kamžitou komunikaci skrze notifikace, telefon vytáhnou (žel, nejen oni) mnohokrát za den (lajky, chaty). Psychologové hovoří o dopaminové závislosti na lajcích, srdíčkách, sdílení atd. Toto může vést až k depresím, úzkostem srovnatelným s používáním drog.
Mnozí preferují YouTube jako výukový nástroj.
Mají velikou škálu možností co studovat, fantastický přístup k informacím, mnoho možností. Jen potřebují, aby jim v tom někdo pomohl, aby se v široké nabídce neutopili. Jenže kdo jim má pomoci, když tomu mnozí z nás nerozumí.
Další charakteristiky generace Z
Pro odlehčení článku a rozšíření slovní zásoby některých čtenářů malý exkurz do slovníku generace Z
Skin - Nový vzhled předmětu ve hře. Plebík - Ten kdo nezaplatí streamerovi. Afkovat - Opustit hru Flexit – Flákat se. Vloger - Někdo kdo dělá videa ze svého života. Čilovat – Odpočívat. Rektit - Někoho setřít. Nerd – Šprt. Cancer - Otravný člověk. Noob - Když je někdo v něčem špatný. Nafídit - Úmyslně umírat aby z toho měl nepřítel v počítačové hře výhody. Streamer - Ten kdo vysílá v přímém přenosu
Pro další vhled do jejich světa uvedu pár jejich oblíbených zpěváků či skupin: Pop Smoke, Travis Scott, Yzomandias, The Weekend, lil nas x. Nejlepší ale bude, když se sami zeptáte svých dětí či vnoučat. Tato a další videa se nám mohou zdát mělká, ale položme si raději otázku, jaké v sobě nesou poselství. Když jsem se na to zetek ptal, jednak byli rádi, že si jako dospělí hned neudělám názor, „že je to stupidní“ jednak mi sdělovali následující. Ve videích cítíme, že jsme si rovni, že nikdo nic nehrotí, cítíme tak komunitní rozměr, videa jsou proti rasismu, legalizují měkké drogy, nikdo tam nikoho neodsuzuje. Tolik odpovědi přímo od zdroje.
Další velikým fenoménem generace Z je TikTok a hrdinové na Tik Toku. Princip TikTok je velmi jednoduchý. Nepotřebujete si zakládat ani uživatelský účet a ihned po otevření aplikace se na vás spustí nekonečný proud krátkých videí. Není u nich složité udržet pozornost, velmi často jsou doplněna o známou chytlavou píseň nebo filmové hlášky, které uživatelé využívají k lipsyncu (obdoba playbacku).
Jak můžeme reagovat jako církev?
Je třeba si znovu položit otázku, co je naše „stará dobrá tradice“ a co je skutečně podstatné. Chceme jim pomoci stát se cébákem, evangelíkem, katolíkem nebo křesťanem, kristovcem? A co to vlastně znamená? Co je vlastně jádro evangelia? Naše často i dobré tradice jim nic neříkají a na nás je, abychom jim přinášeli především evangelium, nikoli tradice.
Hledejme, jak reflektovat evangeliem jejich svět, život, výzvy, zápasy, radosti a strasti.
Doceňujeme důležitost dorostu? Mládeže? Uvědomujeme si, že mladí jsou v jistém ohledu jedny z nejohroženějších lidí ve sboru? Pracujeme s těmi, kdo zetka vedou? Nebo vedení těchto dětí necháme na kdejakém dobrovolníkovi?
Všimněme si, že různá radikální uskupení či sekty oslovují především mladé lidi. Proč? Protože mladý člověk touží po něčem velkém, smysluplném, po nějaké výzvě, ano i po radikalitě. Pokud to nenajde v církvi, hledá jinde, žel někdy na špatných místech a u špatných lidí.
Dokážeme je inteligentně konfrontovat?
Nenechme se vyvést z míry, že jejich světu nerozumíme, ani tím, jak se zetka tváří. Jejich znuděné výrazy, pochichtávání a koulení očima nutně neznamená, že nás nesnáší.
Hledejme společné komunikační platformy, mluvme s nimi o tom, na co se dívají, co poslouchají a buďme opatrní v příkrých soudech typu je to primitivní, mělké, bezduché… i kdyby to tak bylo, zesměšnění nikdy není cesta k srdci člověka.
Budujme s nimi důvěru. První krok ale většinou budeme muset udělat my.
Pokusme se nevidět v sociálních sítích Armagedon, jednou je to přestane bavit, jakkoli sociální sítě mají svoje jasná úskalí a nebezpečí. Většina zetek si to asi musí odžít.
Něco je a bude nadčasové vždy – vzory, vztahy, rodina, dobrá parta vrstevníků, radost po překonání překážek, nesení zodpovědnosti atd. Nerezignujme na tyto a další oblasti při výchově zetek.
Nesnažme se z nich udělat „CB či CČE děti“ (hudební nástroj, gymnázium a pak VŠ, záliba v přírodě, v četbě krásné literatury atd.) Mnozí z nich touto cestou nepůjdou, což ale neznamená, že jsou zlí či pokleslí.
Spojme se k organizacemi, které se Zetkami pracují a umí to, překročme v tomto svoje denominační rybníčky (Dorostová unie, Royal Rangers, Pathfinders, Ambassadors, KAM atd.)
Zdroje:
Přednáška byla připravena na základě rozhovorů se Zetkami
Zkušenosti SŠ pedagoga a rodiče, který má dvě zetka doma
Simon Sinek: Problém dnešní generace Y (přednáška na youtube)
Philip Zimbardo: Odpojený muž (vydala Grada)
Forbes speciál: www.generace.forbes.cz