Generace Z

 Generace Z, často nazývaná také jako „digitální domorodci“ nebo „internetová generace“, zahrnuje lidi narozené přibližně mezi polovinou 90. let 20. století a rokem 2010. Tato generace vyrůstala v době masového rozšíření internetu a sociálních sítí, což ovlivnilo její způsob komunikace, vzdělávání i životní styl. Ještě mladší je pak generace alfa, narozená po roce 2010 dál. V našich sborech se jedné o mladé lidi ve věku besídky, dorostu a mládeže.

Když přemýšlíme nad generací Z a nad její jinakostí, pak jedním z interpretačních klíčů je následující tvrzení: „Nejzásadnější proměny lidské společnosti se odehrávají ve chvíli, kdy se změní informační technologie, způsob, jímž lidé zaznamenávají a předávají své znalosti. Ostatní pokroky techniky mají jen místní dopad, měním postupy, kterými se některé věci dělají. Informační technologie ale mají dopad systémový, neboť mění způsob, kterým lidé přemýšlejí.“ (Sacks J., Týdenní čtení z Tóry). Sacks tento svůj postřeh píše v jiném kontextu, než je tento článek, zároveň přesně vystihuje obrovský posun, jak nejmladší generace vnímá svět. Není horší, měkčí, línější, pasivnější atd. Jen vyrůstá do jiného světa, než byl náš (slovem „náš“ mám na mysli čtenáře Brány, protože zetka v drtivé většině časopisy včetně Brány nečtou). Sice chodíme po stejné zemi, máme stejnou národnost, mluvíme stejným jazykem, ale leccos interpretujeme jinak. Ještě před tím, než se podrobněji podíváme do světa „zetek“, chci předeslat, že pochopitelně vždy existují výjimky.

 

Charakteristiky generace Z a Y

 

Digitální domorodci

 Dobře digitální svět této generace shrnula scénáristka a zároveň představitelka generace Z A. Šulcová: „Odmalička jsme zahlcení informacemi, od dětství máme snadný přístup k jakémukoli  obsahu – třeba i k extrémnímu nebo k pornografii –, internet a sociální sítě na nás měly a mají obrovský vliv. A projevuje se to v posouvání hranic toho, co se nám jeví jako bizarní, vulgární – nebo co zaujme naši pozornost.“

Zetka vyrostla v prostředí technologií, proto jsou zcela přirozeně propojeni s internetem, mobilem a různými aplikacemi. Mnozí z nich běžně „multitaskují“, což znamená, že například odpovídají na SMS, zatímco poslouchají hudbu nebo se dívají na youtube, seriál nebo hrají nějakou počítačovou hru. Toto vede k menší schopnosti hlubší koncentrace. Běžnou součástí jejich života jsou sociální sítě (Instagram, TikTok, YouTube), které jim formují identitu, vztahy i styl komunikace. Brzy si najdou svého oblíbeného youtubera nebo sami založí kanál buď na YouTube nebo Tik-Toku, aby světu zprostředkovával svůj názor na cokoli (nebo jen přenášeli střípky ze svého cool života) a pozorovali počet zhlédnutí. Odchází z Facebooku, který přenechali starým, mnohem více jsou na zmiňovaném TikToku nebo na Instagramu. Telefon vytáhnou (žel, nejen oni) mnohokrát za den, protože kontrolují lajky, chaty a ruší je notifikace. Mnozí z nich žijí v neustálém se srovnávání se s „dokonalými“ životy druhých na sítích. Psychologové hovoří o dopaminové závislosti na lajcích, srdíčkách, sdílení atd. Toto může vést až k depresím a úzkostem srovnatelným s používáním drog. Jejich svět nás někdy provokuje svojí pasivitou. Typický povzdech vychovatelů zní: „Nečtou, nesportují, nekochají se krásami přírody, jen čučí do mobilu“. Není to tak vždy, ale působí tak na nás.

 Individualismus a autenticita

 Tato generace je velmi otevřená různorodosti a to v otázkách genderu, identity, kultury. Vůbec nechápu, proč by kluk nemohl chodit s klukem, dívka s dívkou, když jim k vyhovuje. Více než předchozí generace se zabývají duševním zdravím, zároveň ale trpí větší mírou stresu, úzkostí a tlakem na výkon. Jedním z hlavních důvodů jejich stresů a úzkostí je, jak již bylo napsáno, online srovnávání se, dále na ně tvrdě dopadla pandemie Covidu – 19 se všemi následnými vlivy. Jsou výrazně otevřenější než předešlé generace mluvit o psychickém zdraví, úzkostech, depresi nebo traumatech. Dbají na osobní styl a sebevyjádření skrze módu, názory a tvorba vlastního online obsahu. Někdy nás svojí módou, vzezřením šokují, jedná se o jejich způsob sebevyjádření. Snaží se být nezávislí a kritičtí vůči autoritám, často se nespokojují s tradičními strukturami, hledají vlastní cestu. Kritičnost mladých vůči autoritám zde byla, co je svět světem. Jenže předchozí generace šli více se staršími do středu, zetka nebojují, jen si dělají, co chtějí, svět starých je jim spíše lhostejný. Mnozí si uvědomují, že rostou do světa, který je ve vážném ohrožení kvůli válce, zničenému životnímu prostředí a nejisté ekonomice, který v jistém smyslu nemá budoucnost. Proto je pro ně jedno z velkých témat trvale udržitelný rozvoj a ekologie.

Spiritualita generace Z

 Generace Z někdy tvrdí: „nejsem věřící, ale jsem spirituální“. Upřednostňuje osobní zkušenost před autoritou nebo dogmatem. Spiritualita je pro znamená: meditace, vděčnost, příroda, vnitřní klid, energie, smysl – méně často modlitba, eucharistie nebo svátosti. Vyhledávají autentické průvodce nebo influencery místo tradičních duchovních autorit jakými jsou kněží a kazatelé. Oslovuje je ekologie, duševní zdraví, vztahy, ne „nebe a hřích“. Církev je někdy vnímána jako zastaralá, neupřímná nebo pokrytecká. Pokud nevyrůstali v církvi, pak dopolední shromáždění ve většině církví, je pro ně svým nastavením na úrovni sci-fi. Jsou citliví na konzervatismus v otázkách genderu, sexuality, rovnosti,, tradiční názory vnímají jako projev uzavřenosti a nepochopení. Náboženské obřady jim připadají vzdálené, neosobní nebo nesrozumitelné. Potřebují otevřenou diskusi, prostor pro otázky, bezpečné prostředí – ne hotové odpovědi bez dialogu. Víra je pro ně něčím, co je „někde venku“, ne součást života. Nejsou proti, jen je pro ně křesťanská víra stejně důležitá, jako zelení mužíci ve vesmíru. Je jim lhostejná a nepraktická. S rostoucí digitalizací a přístupem k různým informacím na internetu, někteří mladí lidé nacházejí svou duchovnost prostřednictvím online platforem, kde se mohou spojit s podobně smýšlejícími lidmi nebo najít obsah, který rezonuje s jejich názory.

 

Pokusím se pro lepší pochopení srovnat gen Z a Y se starší generací

Oblast	Generace Z, Alfa	Starší generace
Vyrůstali v době	Globalizace, internet, sociální sítě, kapitalismus, svoboda	Normalizace, komunismus, totalita, státní propaganda
Technologie	Digitální domorodci: smartphony, Wi-Fi, sociální média	Analogový svět: TV, rádio, telefon, psací stroje
Výchova	Důraz na individualitu, svobodu, diskusi, rovnost	Důraz na poslušnost, kolektiv, autoritu, disciplínu
Školství	Modernizované, s důrazem na samostatnost (alespoň v teorii), technologie, cizí jazyky	Ideologické, frontální výuka, bez diskuse, ruština jako hlavní jazyk
Volný čas	Online svět, gaming, sociální sítě, globalizovaná kultura	Hraní venku, pionýr, dětské tábory, knížky, málo konzumu
Přístup k práci	Hledají smysl, flexibilitu, rovnováhu, podnikání	Práce byla povinnost (povinné zaměstnání), jistota, stabilita
Vztah ke státu a systému	Kritičtí, očekávají svobodu a spravedlnost	Přizpůsobení, pasivní odpor, skrytý cynismus
Postoje k autoritám	Kritika, dialog, rovnost	Respekt (často z nutnosti), formálnost, strach
Identita a svoboda	Důraz na seberealizaci, LGBTQ+, duševní zdraví	Silně omezovaná identita, genderové stereotypy, tabuizace psychických problémů
Hlavní obavy	Klimatická krize, nejistá budoucnost, mentální zdraví	Nedostatek svobody, špehování, nemožnost cestovat, státní kontrola

 

Z výše uvedeného srovnání vidíme dva hodně jiné světy, pro které není snadné si porozumět.

 

Jak generaci Z porozumět a najít s nimi společnou řeč?

Je třeba si položit otázku, co je naše „stará dobrá tradice“ a co je skutečně podstatné. Chceme jim pomoci stát se cébákem nebo kristovcem? Naše často i dobré tradice jim nic neříkají a na nás je, abychom jim přinášeli především evangelium, nikoli tradice.

Doceňujeme důležitost besídky, dorostu? Mládeže? Uvědomujeme si, že mladí jsou v jistém ohledu jedni z nejohroženějších lidí ve sboru? Podporujeme ty, kdo „zetka“ vedou?

Všimněme si, že různá radikální uskupení či sekty oslovují především mladé lidi. Proč? Protože mladý člověk touží po něčem velkém, smysluplném, po nějaké výzvě, ano i po radikalitě. Pokud to nenajde v církvi, hledá jinde, žel někdy na špatných místech a u špatných lidí. S jakou výzvou přicházíme my?

Dokážeme je inteligentně konfrontovat?

Nenechme se vyvést z míry, že jejich světu nerozumíme, ani tím, jak se „zetka“ tváří. Jejich znuděné výrazy, pochichtávání a koulení očima nutně neznamená, že nás nesnáší. Hledejme společné komunikační platformy, mluvme s nimi o tom, na co se dívají, co poslouchají a buďme opatrní v příkrých soudech typu „je to primitivní, mělké, bezduché…“. I kdyby to tak bylo, zesměšnění nikdy není cesta k srdci člověka. Budujme s nimi důvěru. První krok ale většinou budeme muset udělat my.

Pokusme se nevidět v sociálních sítích Armagedon, jednou je to přestane bavit, jakkoli sociální sítě mají svoje jasná úskalí a nebezpečí. Většina z nich si to asi musí odžít.

Něco je a bude nadčasové vždy – příklad, vzor, vztahy, rodina, dobrá parta vrstevníků, radost po překonání překážek, nesení zodpovědnosti atd.

Nesnažme se z nich udělat „CB děti“ (hudební nástroj, gymnázium a pak VŠ, záliba v přírodě, v četbě krásné literatury atd.) Mnozí z nich touto cestou nepůjdou, což ale neznamená, že jsou pokleslí.

Spojme se k organizacemi, které se „zetkami“ pracují a umí to, překročme v tomto svoje denominační rybníčky (Dorostová unie, Royal Rangers, Pathfinders, Ambassadors, KAM, His-Land atd.)