Před několika let bylo jedno číslo Brány věnováno tématu sexuality. Na titulní straně byl nápis Sex, v podtitulu potom otázka „sprosté slovo“? Podtitul zřejmě chtěl ukázat na určitou tabuizaci sexuality především v církvi. Zcela chápu snahu redakční rady, zároveň si myslím, že spojení sex a sprosté slovo by sedělo pro časopis Brána (tehdy Bratrská rodina) tak před dvaceti lety. Mám za to, že v současné době se dostáváme do opačného extrému. Sex a vše co je s ním spojené se stává oblastí, která se stále více oprošťuje od intimity a soukromí. Tomuto trendu podléhají i křesťanští autoři, kteří ve snaze „být upřímný“, „na nic si nehrát“ a „pomoci druhým“ leckdy velmi otevřeně popisují svůj intimní život. Např. v knize známého amerického kazatele T. Kellera (Smysl manželství) se na str. 219 dozvídáme o rozčarování manželů Kellerových, když na počátku svého manželství paní Kellerová nedosáhla při milování orgasmu… Na jednu stranu si tato otevřenost jistě klade za cíl pomoci dalším, kteří mají podobné problémy, na stranu druhou se domnívám, že podobné intimnosti na veřejný prostor nepatří. Přece jen na rozdíl od zvířátek svoje sexuální touhy naplňujeme neveřejně. Možná to vypadá, že vedu k pokrytecké morálce. Jenže znamená dnešní sexualizace a s ní naprostá otevřenost co se sexu týká opak pokrytectví? Jistě nikoli. Sex není „sprosté slovo“, spíše slovo, které dnes degradovalo na úroveň slov chleba, rohlík či klávesnice. Jinými slovy se údajně jedná o oblast, kde již více neplatí žádná tabu. Myslím, že výše popsané vytváří nový kontext pro smrtelný hřích nazvaný smilstvo. Nedělám si iluze, že před let byli lidé cudnější, co se sexuality týká. Nakonec už ve Starém zákoně čteme, že sex byla oblast, na které mnozí velikáni ulétli. Myslím, že v konečném důsledku je jedno, zda se David díval na Betšabe ze střechy, na obrazovce či v erotickém časopise. Kulisy se sice změnili, ale srdce, nezvládnuté sexuální touhy a s tím související hřích smilstva nikoli.
Co tedy znamená „nesesmilníš“ v době, která je smilstvem doslova prolezlá? Kdy padají veškeré sexuální zábrany? Kdy se hroutí tradiční, byť často nedodržovaná sexuální etika? Jak pracovat se svojí sexualitou uprostřed stresu, všudypřítomných sexuálních stimulů, nevěry a hroutících se vztahů? Většina křesťanských autorů se pohybuje zhruba na půdorysu „sex je krásný dar od Boha“ a „se sexuálním pokušením nebojujte, ale utíkejte od něj“. Budeš-li tyto rady dodržovat, vyhneš se smilstvu. Tyto rady jsou jistě správné, jen někdy mají malou chybu. Většinou moc nepomáhají. Vědět, že sex je krásný dar od Boha, je sice hezké, ale co když jsem single? Co když je můj partner nemocný? Co když prostě nemá chuť a v naší rodině to nefunguje tak, že mi prostě musí vyhovět? Jinak řečeno moje žena není pokorná, „vždy připravená“ puťka… Můj muž je dlouhodobě ve stresu…? Co když je mi 18, 19, 20 a sexuální touha se mnou někdy přímo lomcuje? Mám se v těchto a dalších případech radovat z toho, že „sex je darem od Pána“? Pokud ano, pak mnohé lidi potěšení z tohoto daru asi minulo. Co se utíkání od sexuálních stimulů týká, pak se jako křesťan jistě nemám dívat na porno, jenže mám přestat chodit k rybníku? Mám přestat sledovat reklamy? Mám přestat jednat s příjemnými, vzdělanými a krásnými ženami? A co když u sebe objevím homosexuální orientaci? A co dělat s různými sexuálními úchylkami, které prostě někteří mají? Je řešením rada „sex je dar od Boha“, tak se z něj raduj nebo to prostě potlač?
Nechci těmito a dalšími příklady zpochybňovat hřích smilstva. Jen chci ukázat, že je to někdy zapeklitější, než bychom si přáli. Mnozí tato pnutí dobře znají a prožívají, ale těžko se jim o tom v církvi hovoří. Chápu je. Obžerství, lakota, závist, pýcha, lenost se mezi námi víceméně tolerují. Smilstvo nikoli. Čím jsem ale déle ve službě evangelia, čím více pronikám do lidských příběhů a nakonec čím hlouběji poznávám sám sebe, tím více vnímám tento hřích v jedné řadě s ostatními.
Nechci se dlouze rozepisovat o tom, co považuji za smilstvo. Jsem v tomto zcela za jedno s tradičním konzervativně - křesťanským a věřím i Ježíšovým pohledem, tedy že smilstvo znamená sex mimo manželství a to nejen sex fyzický ale i virtuální či sex v představách. Dále že jediným možným sexuálním spojením podle Boží vůle je sex manželský. Zároveň bych ale rád ukázal na jinou věc, o které se moc často nedočítám ani o ní neslyším. Sex je někdy krásný, zároveň je sex mnohokrát spojený nejen s radostí, ale i s bolestí a zápasem. Možná by stálo za to i tento aspekt častěji připomínat a snad by to pomohlo i k překonání hříchu smilstva. Když totiž počítáte s bolestí, neutíkáte tak snadno k náhražkám…
Jak jsem již psal, považuji hřích smilstva pouze za jeden z hříchů. Je stejně specifický, jako jsou hříchy jiné. I v tomto případě potřebujeme Kristovu pomoc a Kristovo odpuštění. Myslím, že někdy do hříchu smilstva padáme proto, že nabízí rychlou kompenzaci napětí, úlevu od stresu, různých zápasů, bolestí duše, strachů a mnohých dalších situací a emocí, se kterými dnes a denně zápasíme. Stačí kliknout, s někým se vyspat, něco erotického číst či se ponořit do snů a bolest či napětí alespoň na chvíli pomine. Navíc muž může na chvíli prožít, že „je chlap“ a žena, „že je milována“. Oba potom mohou požít to, co v různých podobách nabízí každé náboženství a to extázi, splynutí a lásku. Vůči ničemu výše popsanému nejsem imunní, i když by se mohlo zdát, že když o podobných tématech píšu, tak je mám vyřešené. Pomohlo mi, když jsem v souvislosti se svým prožíváním sexuality poznal, že do této oblasti patří i bolest či smutek, dále že pokušení přichází tehdy, když jsem z různých důvodů na dně a že sexuální pokušení souvisí s tím, jak je na tom moje srdce. Každá oblast by stále za samostatné rozepsání, jenže na to není místo. Nakonec tedy snad jen to, že Boží plán pro sex je lepší než opak, který vidíme dnes a denně kolem sebe a který se nazývá smilstvo. Zároveň, i když se tohoto hříchu dopustíme, je díky Kristu cesta zpět!