Všechna kázání

Slovo okultismus pochází z latinského „occultus“ a znamená skrytý nebo tajný. Již v samotném názvu lze vystopovat, o co také v okultismu jde. Jedná se o přesvědčení, že existují tajné nebo neznámé síly, se kterými zasvěcený člověk dokáže za pomoci určitých rituálů nebo praktik zacházet aby dosáhl nadvlády na lidmi a nad okolnostmi. Zároveň když píšu „zlé síly“, pak se většinou nejedná o něco neosobního, ale o zlé duchy a démony. Pokud vím, pak všechny církve považují jakékoli formy okultismu za špatné a zároveň Bible jakékoli formy okultismu jednoznačně odsuzuje, jako Bohu odporné praktiky.

V souvislosti s okultismem je třeba definovat ještě jeden termín a to esoterismus. Toto slovo pochází z řeckého „esoteros“ a znamená uzavřený, vnitřní. Esoterické učení, jak plyne i z významu slova, je určeno pouze uzavřeným skupinám zasvěcenců, kteří bývají zavazováni k tomu, aby naučené a předané tajemství střežili před těmi, kdo stojí vně a naopak aby do svých tajemství zasvěcovali adepty na střežené poznání.

V Písmu se s okultismem setkáváme především skrze příběhy lidí, kteří byli zužováni zlými duchy nebo kteří se jim vědomě otevřeli. Jedním z nejsmutnějších starozákonních příběhů je příběh krále Saule, který se v pro něj kritické situaci rozhodne vyvolat ducha zemřelého Saule (1 Sam 28, 11 - 25). V Novém zákoně jsou Ježíš i apoštolové konfrontováni s posedlými lidmi, jeden z nejznámějších příběhů je o posedlém muži, který žil „v hrobech“, zároveň měl nadpřirozenou sílu a proto byl schopen přetrhat řetězy, kterými byl spoután a škodit svému okolí. Ježíš ho nakonec z jeho posedlosti vysvobodil a démony vyhnal do stáda vepřů (Lk 8, 26 – 39). Stojí za připomenutí, že jak Jan Křtitel, tak Ježíš byli nařčeni z toho, že jsou posedlí (Mk 3, 22, Lk 7, 33).

Když tyto a mnohé další příběhy v Písmu čteme, pak si někteří zřejmě řeknou, že tato doba je již pryč a proto tyto pasáže nemůžeme brát vážně, jiní pak tvrdí, že příběh, který jsem zmiňoval o posedlém muži, byla pouze jakási bipolární porucha a protože tehdy lidé nedokázali takovéto nemoci diagnostikovat, přisuzovali to démonům. Na jednu stranu si jsem vědom, jak blízko k sobě má duchovní a duševní svět, jak snadno se dá zaměnit jednom za druhé, na druhou stranu si myslím, že jako církev jsme se v této oblasti dostali až příliš pod vliv racionalismu. Dobře to vystihl teolog Walter Wink: „Pokud chcete, aby během rozhovoru nastalo šokované pohoršení a všechny oči se upřeli na vás, zkuste říci něco o andělích, démonech nebo ďáblu. Ohodnotí vás, že vykazujete známky patologické manipulace a budete v tichosti umlčeni. Andělé, duchové, mocnosti, satan a veškeré duchovní skutečnosti patří v naší společnosti k tabuizovaným tématům“.  Francis McNutt v knize Služba osvobozování od zlých duchů napsal, že „z jistého pohledu církev dnes prochází těžkým obdobím kvůli nárůstu démonična: dlouho nikdo nevynášel odpadky“. Tedy církev dle něj toto téma dlouho podceňovala a nyní si s tím někdy neví rady.

Jeden přístup k okultismu tedy říká, že nic takového neexistuje, že vše se dá vysvětlit jako psychická nemoc nebo že dotyčný něco předstírá.

Druhý extrém potom je, že někteří jsou příliš rychlí ve svých postojích a názorech a okultismus vidí tam, kde ho vidět nemají. Uvedu příklad. Dlouho jsem se scházel s člověkem, který měl diagnostikovanou jakousi psychickou nemoc. Psychiatrovi se ve spolupráci s psychologem podařilo dotyčného dát dohromady a pomohli mu vrátit se do života. Dotyčný se později dostal do jedné nejmenované církve resp. sboru, kde někteří horliví křesťané dospěli k jiným závěrům než lékaři. Jejich „diagnóza“ zněla: posedlost daná vlivem okultismu, kterému byl dotyčný kdysi nepřímo vystaven. Následovalo vymýtání, vysazení léků a závěr si asi domyslíte sami. Dotyčný se dostal ještě do hlubších problémů, než byl a dotyční horlivci mu v dobré víře hluboce ublížili.

Oba dva přístupy, které jsem zmínil, jsou špatné. Jeden přístup nahradil démony a ďábla za „principy zla“, druhý přisuzuje démonické působení projevům, které mají kořeny v psychice. A nakonec se z toho raduje ten, který je původcem zla: ďábel.

Je zajímavé, že ateistickém nebo jak někteří říkají v „něcistickém Česku“ (od toho, že Češi věří v něco), kde bychom očekávali příkré odmítnutí čehokoli, co s okultismem, ezoterikou a vůbec duchovním světem souvisí, Češi až tak ortodoxní ve své ateismu nejsou. P. Hošek v knize A bohové se vracejí, píše: „Něco mezi třetinou a polovinou Čechů připouští možnost předpovídání budoucnosti prostřednictvím horoskopů. Něco mezi třetinou a polovinou Čechů je otevřeno působení kouzelných amuletů“.

Pokusím se o krátký výčet oblastí, které mají co do činění s okultismem s vědomím, že každá zmiňovaná oblast by vydala na samostatný článek nebo knihu. Černá a bílá magie, spiritismus projevující se vyvoláváním duchům zemřelých a komunikací s nimi – viz. uvedený příklad králem Saula, léčitelstvím pokud vede k závislosti na léčiteli a k negativnímu dopadu na duchovní a vztahový život, satanismus projevující se uctíváním satana, různých satanistických symbolů a satanistických rituálů. Proklíná, zaříkávání, očarovávání, chanelling v podobě přijímání kosmické energie a v pokusech navázat kontakt s bytostmi mimo náš svět, věštění z karet nebo z jiných médií, přesouváním předmětů pomocí myšlenek, astrologie, horoskopy, numerologie atd. Různých dalších oblastí nějak souvisejících s okultismem a ezoterikou byste našli jistě mnohem více, nedělám si nárok na vyčerpávající výčet.

Moje otázka je, jak pastoračně pomoci lidem, kteří byli okultismem poznamenáni anebo kteří ve spárech okultismu vězí. Derek Prince jednou napsal určitou diagnózu církve, která dobře vystihuje mnohé církve dnes: „Teologie bude povýšena nad zjevení, psychologie nad rozlišování, programy nad vedení Duchem svatým, rozumování nad cestu víra a zákony nad lásku“. Možná to vypadá, že řešení jak pomoci lidem poznamenaným okultismem je jasné: Přijmout zjevení od Pána, mít dar rozlišování, nechat se vést Duchem a modlit se, důvěřovat Pánu a milovat toho, komu pomáháme. Jistě ano! Zároveň ale platí i to druhé z citátu. Když se setkáme s okultismem, potřebujeme teologii – tedy  reflektovat situaci a problém poctivou pracím s Písmem, potřebujeme něco vědět o psychických nemocech, kdo jste např. viděl záchvat padoucnice, projevy schizofrenie, pak to někdy vypadá jak jednání posedlého člověka, jenže je to „pouze“ psychická nemoc, potřebujeme určitý rozumný program a rozvahu jak krok po kroku dotyčnému pomoci, protože pomoc nebývá jednorázová. Zároveň potřebujeme velikou moudrost, abychom některé závěry nedělali příliš rychle a zbrkle.

Moje zkušenost s popisovanou oblastí je malá, ale když jsem několikrát pomáhal při službě vysvobozování, pak nás bylo několik a to včetně lékaře a psychologa a vůbec si nesmyslím, že to byla chyba.

Zároveň bych chtěl napsat, abychom dávali pozor, jakým silám se otevíráme a abychom k tomu vedli i ty, se kterými pracujeme. Nemyslím si, že na křesťana může démon „skočit“ proti jeho vůli. Prostě že se najednou probudím a mám démona. Ale když se někdo dlouhodobě otevírá zlu, pak to pochopitelně má svoje důsledky.

Dobrá zpráva je, že Ježíš přemohl veškerou temnotu, že nám odpouští naši minulost a dává nám sílu žít v přítomnosti. Toto by nás mělo osvobodit od zbytečného strachu a zároveň by nám to mělo dát odvahu pomoci těm, kteří se do okultních praktik zamotali.