Písmo
Velmi stručně bych na začátku tohoto článku chtěl vyjádřit svůj postoj. Když čtu Písmo, pak jedna z nejčastějších metafor vyjadřujících vztah mezi Hospodinem a Izraelem, Ježíšem a církví, je obraz ženicha a nevěsty. Argument, že se jedná o dobově podmíněný obraz se mi nezná správný, protože ve Starém zákoně byla běžná polygamie, v novozákonní době pak římský svět běžně praktikoval homosexuální vztahy. Písmo ale volí obraz ženicha a nevěsty, jiná legitimní alternativa není ani naznačena. Když se farizeové ptali Ježíše na rozvod, Ježíš je odkazuje ke stvoření Adama a Evy jako zakládajícímu aktu pro manželství. Proč se odkazuje na Adama a Evu, když je Starý zákon plný polygamie? Proč neodkazuje k manželství některého z patriarchů žijících v polygamii? Protože Boží ustanovení pro manželství je svazek muže a ženy. Mohl bych uvést další texty, k nim tolik, že si nemyslím, že je lze dekonstruovat jednoduchým tvrzením, že jsou dobově podmíněné. Nový zákon: Řím 1, 27, 1 K 6, 9, 1 Tim 1, 10.
A stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Řím 1, 27
Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikujíc homosexualitu 1 Kor 6, 9 (ČSP)
Toto jsou dost vypovídající texty, ale více než vybrané verše mě přesvědčuje celkové nasměrování Písma – obraz ženicha a nevěsty. Dále nikde není ani náznak, že by existovala jiná alternativa. Když už něco, potom polygamie – zajímavé, že tu nikdo Biblí neobhajuje, přitom by to dávalo větší smysl, než obhajovat praktikovanou homosexualitu. Zároveň tyto argumenty nemají být používány jako kladivo, ale ukazují na to, proč někteří praktikovanou homosexualitu vnímají jako porušení Božích řádů
Konzervativní postoj zastávala a zastává i řada světově uznávaných špičkových teologů, jakými jsou např. N. T. Write, J. Stott, T. Keller, D. A. Carson atd. Uvádím tyto teology proto, že v některých křesťanských kruzích existuje nesmyslné přesvědčení, že pohled na manželství jako svazek a ženy je názor některých zpozdilých křesťanských fundamentalistů. Skutečně není. Za zmínku nepochybně stojí i vyjádření papeže Františka, kterého i mnozí křesťanští liberálně smýšlející přijímají, který v odpovědi na otázku ohledně manželství odpověděl: „Církev má velmi jasné pojetí manželství: výlučný, stabilní a nerozlučitelný svazek mezi mužem a ženou, přirozeně otevřený plození dětí. Pouze tento svazek lze nazývat "manželstvím". Ostatní formy svazku jej realizují pouze "částečným a analogickým způsobem" (Amoris laetitia 292), takže je nelze striktně nazývat "manželstvím". Nejde jen o pojmenování, ale skutečnost, kterou nazýváme manželstvím, má jedinečnou esenciální konstituci, která vyžaduje výlučné pojmenování, nepoužitelné pro jiné skutečnosti. Je to nepochybně mnohem více než pouhý "ideál". (celý text na Papež odpověděl na dubia formulovaná pěti kardinály - Církev.cz | Zprávy (cirkev.cz)) Myslím, že jasněji se k otázce manželství vyjádřit nelze.
Tedy spolu s mnoha jinými křesťany, navzdory tomu, že se dnes jedná o nepopulární tvrzení, chápu a v CB chápeme manželství jako svazek muže a ženy ustanovený Pánem Bohem. Jenže toto přesvědčení absolutně nic nevypovídá o tom, jaký máme vztah k LGBT lidem. Problém je, že to za mě a za nás doříkávají jiní, kteří, žel, přesně vědí, co se odehrává v mojí mysli (pochopitelně psáno v nadsázce). Co konkrétně?
Z vlastní zkušenosti vím, že když vyřknu svůj konzervativní postoj (jiný termín mě nenapadá), začnu dostávat nálepky jako homofob, člověk, který nerozumí dnešní době, ten, kdo je netolerantní, nepřející, přehnaně konzervativní atd. Pak obyčejně následují hrůzostrašné příběhy o tom, jak se k LGBT lidem zachoval hnusně tenkterý věřící nebo sbor. To, že podobná zobecnění patří mezi komunikační fauly, se nebere v potaz. Vrcholem občas bývá, když jsem já a ti, kdo zastávají podobný názor spojeni s Putinem, Okamurou, Ficem a dalšími „ochránci tradiční rodiny“. Překvapuje mě, že tyto argumenty jsou někdy prezentovány i v médiích od chytrých lidí.
Navíc tyto nálepky dostávám nejen já, ale i CB a to přesto, že se jedná o církev tolerantní, která vám nebude nařizovat nosit v neděli talár, ani zda křtít nebo nekřtít děti, církev teologicky i ekleziologicky rozkročenou, a byť to v Božích očích nemá zvláštní hodnotu, o církev, kde je velmi mnoho vzdělaných lidí a to i v teologii. Že by tito lidé byly zabednění homofobové? Asi ne… Když se podíváme, co v minulých letech vyvolalo ve vztahu k církvím největší mediálním humbuk, pak to byl coming-out farářky M. Kopecké a petice namířená proti Alianci pro Rodinu iniciovaná Pastoral Brothers (evangeličtí faráři). Můžeme si o bojím myslet co chceme, ale nemůžeme popřít, že obojí bylo v mnoha hlavních médiích prezentováno velmi pozitivně. Když vyrazíte do některých evropských zemí, pak není úplně neobvyklé, že na některých veřejných budovách vlají duchové vlajky. V USA jsem se s tím setkal i na slavné páté avenue. Zajímavý komentář dává A. Prokop: „Rozmohl se nám tu takový nešvar: volá se po filtru LGBT+ obsahu na Netflixu, některým lidem totiž leze na nervy, kolik leseb, gayů a transsexuálních postav je nyní v sériích a filmech, které si nechává vyrábět nejúspěšnější streamovací platforma. Ti hlasitější to nazývají indoktrinací. Musím tomu dát pocitově za pravdu (i když čísla spíš ukazují opak), ale jen částečně. Podle mě platí: všeho s mírou, jak diverzity, tak nenávisti vůči ní.“ (www.lui.cz) Dotyčného autora rozhodně nelze podezřívat z „křesťanského fundamentalismu“. Sám o sobě říká: „Ahoj všem, jmenuji se Albert Prokop, ale na stránkách LUI.cz budu vystupovat jako „buzík ve varu“. Na začátek bych asi měl říct, že neschvaluji různá hanlivě myšlená označení pro queer lidi, ale nevadí mi, když si tak v žertu kdokoliv říká sám. A protože jsem byl buzíkem, buzerantem, teploušem, homokládou a mnoha horšími osloveními častován mnohokrát, vypůjčil jsem si právě toho „buzíka“ do názvu komentáře, který by se zde měl objevovat každý týden.“
LGBT tlak
Když se finská politička Päivi Räsänenová v tiskové zprávě zveřejněné na jejím webu 15. září 2021 vymezila proti podpoře své církve pochodu Pride citací NZ, dostala se před soud. Jistě je v pořádku, když s ní někdo nesouhlasil, problém je dostat se kvůli tomu před soud.
Cambridgská univerzita stáhla nabídku postu hostujícího profesora pro Jordana Petersona, světoznámého kanadského psychologa a kritika politické korektnosti. Proti konzervativnímu mysliteli rozjeli kampaň progresivní liberálové z řad univerzitních studentů, pro člověka Petersonových názorů není podle těchto „liberálů“ na prestižní univerzitě místo.
Jeden z nejvýznamnějších anglických filozofů Roger Scruton byl odvolán z postu vládního poradce rovněž kvůli údajně nepřijatelným názorům. Bylo to poté, co poskytl rozhovor novináři Georgu Eatonovi z levicového časopisu New Statesman, který některé jeho výroky vytrhl z kontextu a obrátil jejich význam o 180 stupňů. Pak si otevřel šampaňské a dal na Instagram svou rozzářenou fotku s popiskem: „Ten pocit, když vyhodí pravicového rasistu a homofoba.“
Profesor psychologie Peterson byl již vyhnán z Torontské univerzity, protože kritizoval kanadský zákon o politicky korektním jazyku. Ten pod trestními sankcemi za „diskriminaci na základě genderové identity a jejího vyjádření“ přikazuje používat alternativní genderová zájmena. Peterson se hájil poukazem na svobodu slova, ale bylo mu to málo platné, o místo na Torontské univerzitě před třemi lety přišel, stejně jako nyní na Cambridgeské univerzitě.
Citováno z: Progresivisté na západních univerzitách potlačují jiné názory | Téma | Lidovky.cz
Uvádím tyto příklady proto, že je třeba opatrně s tvrzeními o „pronásledované LGBT minoritě“. Jistě, že v některých zemích tomu tak je, někde ale nikoliv. Citát: „Ale pokud existuje případ masového zneužívání homosexuální komunity, tak nejkřiklavější příklady toho masového - k tomu masovému zneužívání dochází ze strany trans aktivistů, ne heterosexuálních monogamistů. Myslím, že gay komunita na tom byla mnohem lépe, když ji utlačovali heterosexuální monogamisté, než když se spojila s trans aktivisty.“ (J. Peterson)
Dalším obrovský tématem je trans problematika. Problém je, že lehkovážná nabídka hormonů a operací které mnoho lidí přesvědčuje, že jejich psychické potíže se dají snadno vyřešit, že odstraní jejich zásadní neporozumění a potíže v životě. Jenže proč by dívky s rysy chlapecké hravosti měla být považována za předoperační kandidátku na mužského transsexuála? Proč by měl být kluk, který se z legrace oblékl jako princezna, čekatelem na transgenderovou operaci? Oprávněně se odhaduje, že 80 procent dětí s diagnózou, která si dnes říká genderová dystrofie (genderová nepohoda, je stav, kdy člověk pociťuje vnitřní rozpor mezi svým přiděleným pohlavím a pohlavím, se kterým se identifikuje), ji ztratí během puberty a bez nejmenších problémů přijímají sexuální identitu, s níž se narodili. Zásadní problém je ideologie, která povzbuzuje děti, aby na základě neuvěřitelně mlhavých tvrzení podstupovaly devastující zásah do svého organismu. Další obavy budí snaha snižovat věk souhlasu k takovým zákrokům. Př – Wales, kde v roce 2018 odsouzena provozovatelka soukromé kliniky, která toto nabízela 12letým dívkám. Citát: na rozdíl od některých médií si stěží dokážeme představit nadšení rodičů devítiletého kluka, kteří dostal od oděvní firmy angažující se v LGBT smlouvu na představitele transvestivní královny. Na youtube firma dětem radí: Chcete-li být taky transvestivní královnou, ale rodiče s tím nesouhlasí, potřebujete nové rodiče. Skotská vláda školám doporučuje, aby neinformovali rodiče o záměru jejich dětí změnit gender. Jedno vládní usnesení se chlubí: Podporujeme transgender mládež a doporučuje, aby se děti zúčastňovali sportů podle pohlaví své volby a stejně tak si podle tohoto klíče volil spolubydlící na školních výletech. (Murray D., Šílenství davů, str. 274)
Z důvodu místa mohu vybrat jen pár ukázek, ale chci poupravit mýty o pronásledované minoritě na západě. Ano, lidé dokáží být k LGBT lidem zlí a pokud se tak stane, je třeba proti tomu bojovat, ale je třeba dodat, že v 73 státech je homosexualita trestná a v osmi se trestá smrtí. Nikde mimo západní společnost nejsou práva trans lidí žít si po svém chráněna zákonem. Mělo by nás to těšit, místo toho ale propadáme sebemrskačství, jak jsme zlý západ. (Murray D., Šílenství davů, str. 290).
Polemika
Tímto nechci tvrdit, že LGBT lidé nejsou někdy vystavováni necitlivému a zlému chování. Jsou, stejně jako jiné minority. Zároveň není žádné jiné minoritě dáván takový prostor.
Problém v tom, že se z tohoto tématu stala kulturní válka, kde jde o člověka až na druhém místě. Kulturní války jsou konflikty mezi skupinami s odlišnými hodnotami, přesvědčeními a životními styly. Tyto konflikty mohou zahrnovat otázky jako náboženství, vzdělání, práva menšin, genderové role a další sociální a kulturní témata. Kulturní války často vznikají, když se různé skupiny snaží prosadit své hodnoty a přesvědčení ve společnosti.
Oblast LGBT je citlivá proto, že se týká vztahů. Chápu LGBT komunitu, která říká, co je vám do toho, s kým žijeme. Dejte nám pokoj a přestaňte nás moralizovat. Chápu ale i druhou stranu, která říká, netlačte svůj životní styl do osnov škol, do filmů, do veřejného prostoru.
Mrzí mě, že někteří LGBT lidé si kvůli své orientaci museli vytrpět hloupé a zlé narážky, šikanu a pohrdání. Jako křesťané bychom měli být mezi prvními, kdo se jich zastanou. Zároveň ale je třeba, aby LGBT vzali vážně pocit tlaku, který na společnost vytváří některé nátlakové LGBT skupiny.
Nesouhlasím s tvrzením, že si většinou za svoji orientaci LGBT mohou sami a že kdyby chtěli, tak je Pán Bůh z jejich orientace vyléčí. Jenže z druhé strany slyším a čtu zpochybňování sexuální identity, které často míří na mladé lidi.
Beru vážně svědectví gayů a lezeb, kteří se obávají o své orientaci otevřeně mluvit, beru vážně ale i učitele na školách, kteří se obávají hovořit o manželství jako o svazku muže a ženy, popř. kteří se bojí veřejně se přiznat ke svému tradičnímu postoji, aby se profesně neshodili. Stejně tak beru vážně moje kolegy – kazatele v některých zemích, kteří se bojí kázat na první kapitoly Genesis na text jako muže a ženu je stvořil. To není výmysl, ale realita našich dní.
Mrzelo mě nařknutí z homofobie těch, kdo podepsali petici církevních představitelů, kde jsme si dovolili navrhnout, abych název manželství zůstal ponechán jen pro muže a ženu. Stejně tak mě mrzely některé nesnášenlivé reakce, když jsem si dovolil napsat, že je pro nás (CB) zásadní vytvářet prostředí lásky a přijetí pro všechny a to navzdory rozdílným pohledům na některé oblasti života (v širším kontextu jsem myslel na LGBT komunitu) a že vnímám jako správné zjednodušit stejnopohlavním párům legislativní procesy v jejich soužití.
I z toho, co jsem stručně popsal, vidíme, že příkopy jsou hluboké. Je z toho cesta ven? Jsem přesvědčen, že je. První krok může být v tom, že začneme brát pocity a argumenty druhé strany vážně. Pokud se LGBT přátelé cítí utiskováni, nebagatelizujme to. Pokud mají pocit, že jim jako církev zavíráme dveře, řešme to. Na straně druhé pokud se hovoří o LGBT tlaku, o genderové ideologii, nelze nad tím mávnout rukou. Asi to má nějaký důvod, který nelze vyřešit slov „jste nějaký přecitlivělí“. Ten tlak se reálně děje.
Nezanedbatelná část křesťanů čte a bude číst slova o manželství jako Bohem dané ustanovení mezi mužem a ženou. Tím se ale nepovyšují, nikým nepohrdají, nikoho neodsuzují, nejsou hloupí a hlavně nejsou netolerantní. Tolerance totiž přímo vyžaduje nesouhlas. Stejné ale očekávám i z druhé strany. Vím, že se nám to někdy nedaří, že někdy netolerantní, povýšení, odsuzující jsme, ale učme se tento postoj měnit. Nenechme se zatáhnout do kulturních válek.
Pokud by prošel zákon o registrovaném partnerství, pak si nemyslím, že by to mělo ohrozit církev. Když to vztáhnu na sebe, pak největším ohrožením pro moji rodinu, jsem já sám, konkrétně moje sobectví, nedůslednost, někdy vztek atd. Určitě to nejsou LGBT lidé nebo legislativní změny.
Zde se nabízí otázka, zda vyloučeno, aby gayové a lesby vychovávaly děti?
Samozřejmě, že ne. Může tisíckrát platit, že dítě se bude mít lépe u zodpovědných homosexuálních rodičů než u vyšinutých biologických rodičů, ale na úrovni systémového modelu to je falešné dilema.
Žijeme v sekulárním státě, a proto nelze očekávat, že se naše zákony budou řídit naší věroukou. A třeba dodat, že jsem za to vděčný. Zároveň žijeme v demokratickém státě a je v pořádku, když se církev, věřící stejně jako kdokoli jiný k některým zákonům vyjadřují, když chtějí vědět, co se říká naši dětem ve škole. Nelíbí se mi někdy až hysterické reakce proti Alianci pro rodinu. Zuřivým odpůrcům tohoto uskupení bych poradil něco ve smyslu buďte v klidu, máte obrovskou převahu. Dále si myslím, že když nějaký politik je pro nebo proti uzákonění stejnopohlavních sňatkům, nic to nutně nevypovídá o jeho charakteru. Stejně tak když někdo má stejný postoj k této otázce jako ten který politik, neznamená to, že je jeho příznivcem. A nakonec, je smutné, když církev udělá z LGBT problematiky svoji hlavní nebo jednu z hlavních agend. Je totiž mnoho naléhavějších a aktuálnějších témat.
Rád bych zakončil následujícím citátem: „Nevítejme lidi v církvi naší teologií, ale otevřenou náručí.“ Tím není řečeno rezignujme na teologii, na Písmo. Ale pokud s někým chceme hovořit o pravdě, musí to být v kontextu lásky a přijetí. Chci se učit druhé přijímat s láskou, zároveň láska neznamená souhlas ve všemi a se vším. Zralá láska není jen mám tě rád protože, ale i mám tě rád navzdory. A toto se musíme učit i v diskusi o LGBT a to z obou stran názorového spektra.