Téma LGBT se v posledních letech zdá být jedním z hlavních témat hlavně mladé generace
věřících. Přičemž než se církev začala zabývat homosexualitou jako tématem k řešení, pro
mladé už je větším tématem transsexualita než homosexualita. Je důvodem zpožděné reakce
„kolos církevní struktury“, nebo spíš vyhodnocení tématu jako „vlny“, která přejde, a není na
ni nutné odčerpávat cenné zdroje?

Máš pravdu, že někdy nás některá témata nejen v této oblasti předbíhají. Nicméně v
posledních cca. dvou letech se Rada nebo někteří z jejího vedení k tématu homosexuality
vyjádřila třikrát. Reakce byly od velmi souhlasných po velmi nepřátelské a mohu upřímně
dělit, že to pro mě byly občas dost nepříjemné chvíle. Někdy jsem byl házen do jednoho pytle
s Putinem na straně druhé jsem byl označen jako ten, zkompromitoval „biblické křesťanství“.
Obojí pohled považuji za vyšinutý a oba krajní póly se snažím brát s nadhledem, byť to není
vždy snadné. Navíc jsem rezignoval, že bych se s těmi, kdo tyto extrémy reprezentují, někdy
mohl domluvit.
Jenže prohlášení jsou jedna věc, mnohem důležitější je konkrétní člověk s jeho zápasy,
bolestmi, radostmi a sexualitou. Nechci se nechat vtáhnout to kulturních válek, kde to
poslední, o koho jde, je konkrétní člověk. Všimněme si zajímavého posunu už v tom, jak je
položena tato otázka. Ptá se na homo nebo trans sexualitu, ne na homo nebo trans sexuály. To
první je téma, to druhé člověk. První se zabývá pojmy, druhé lidmi. Já sám jsem v čele
organizace, která se jmenuje Církev bratrská, ale drtivou většinu času trávím s lidmi ne za
počítačem. Proč to říkám? Abych sdělil, že primárně nechceme budovat „kolos církevní
struktury“, ale společenství. Společenství včetně církve sice musí nějaké struktury mít, ale
primárně se má zabývat konkrétním člověkem a to se ne vždy protíná se společenskou
poptávkou, s tím, co tlačí média, sociální sítě nebo různé nátlakové skupiny. Jinými slovy
nejrůznějšími sexuálními minoritami se vedení církve i sborů zabývá úměrně tomu, jak mezi
nás přichází, a ne na základě mediální nebo společenské poptávky. V tomto platí zcela stejný
princip jako u jiných přicházejících minorit. Pokud se ptáš na transsexualitu, pak se jedná o
oblast, která v sobě nese mnoho vrstev a pokud se s tím někdo potýká a očekává v církvi
pomoc, pak dříve než si dovolím sdělit svůj postoj či radu, potřebuji slyšet jeho životní
příběh. Ten bývá poněkud zamotanější, než abychom někde od stolu vynášeli, jak to je
správně. Tím nerelativizuji hledání pravdy v Písmu, ale varujme se to dělat bez znalosti
životních okolností těch, kteří nás žádají o radu.

Tématika LGBT velmi medializovaná (redakce časopisu Brána dostala od čtenářů nejeden
požadavek na zpracování tohoto tématu), ale jaký je skutečný rozsah této problematiky v
církvi se ukáže až podle dat v kontextu ostatních problematik (drogy, pronografie,
bezdomovectví, domácí násilí, psychické problémy dětí, válka a uprchlíci atd.). Pro kalibraci
naší optiky: Lze říct, jak velkého procenta věřících se problematika LGBT v porovnání s
ostatními problematikami osobně týká? (Co je podle Tebe více hodno pozornosti a proč?)

Žádné oficiální statistiky nemám. Mohu vycházet jen ze zkušeností svých nebo toho, co vím
od jiných kazatelů. Pochopitelně, že se s LGBT lidmi setkáváme, nejedná se o nějaké zástupy,
ale o jednu z minorit. Zároveň je to nepochybně minorita z mnoha důvodů medializovaná.
Pokud vím, tak tato medializace mnohým LGBT lidem vadí. Většina lidí totiž nemá potřebu
světu vykládat o své orientaci nebo intimním životě. Chce si žít svůj soukromý život.
Nepochybuji, že být minoritou není snadné, jenže je třeba dodat, že to není snadné pro
jakoukoliv minoritu. Není žádný důvod LGBT nějak vyvyšovat nebo ponižovat. Je třeba měřit
rovným metrem a pokud je kdokoliv ponižován, pak pomoci, pokud je naopak stavěn na
piedestal, pak se ptát proč zrovna on a ne někdo jiný?

Je pozornost, věnovaná tomuto tématu ze strany CB, v kontextu řešených problémů jako
celku úměrná? (neváže zbytečně moc sil, nebo naopak není podceněná – a proč si to myslíš?)

Myslím, že tak jako u jiných oblastí, hledáme balanc. Neodmítám nikoho a chci pomoci
každému, kdo si o pomoc řekne a komu jsem schopen pomoci. Tedy za sebe a své kolegy
mohu sdělit, že pozornost věnujeme každému potřebnému, pokud o to stojí, a to nezávisle na
jeho sexuální orientaci. Jiná věc je, že ne vždy jsme v tomto jednali správně, což je
nepochybně chyba. Dále platí, že v této oblasti nějak čteme, vykládáme a rozumíme Písmu.
Pokud mu rozumíme tak, že manželství je jedinečný svazek stanovený Pánem Bohem pro
muže a ženu, pak to nemá nic společného s netolerancí. Tolerance přece z podstaty věci
vyžaduje nesouhlas. Jinými slovy můžeme spolu žít, respektovat se, byť v této oblasti stejně
jako v jiných oblastech někdy nesouhlasíme. Netolerance je, když druhého začnu kvůli jeho
názoru nebo orientaci zesměšňovat, ponižovat nebo vylučovat z kolektivu.

Tvůj osobní názor jako předsedy CB: Jak se podle Tebe v naší církvi mají lidé s menšinovou
sexuální orientací? Zapadnou? Mohou sloužit? (za jakých podmínek?)

Na tuto otázku se nedá odpovědět paušálně. Řekl bych jak v kterém společenství. Hlavně ale
chci těmto lidem sdělit, že je máme rádi a že jakákoliv sexuální identita nesmí být měřítkem
přijetí nebo nepřijetí. Pokud prožili nějaké ústrky, pak mě to upřímně mrzí, omlouvám se jim
a pokud to je v mých silách, budu se jim snažit pomoci. Zároveň ale znám i jiné příběhy, kdy
se druhá strana chovala zbytečně agresivně a arogantně. Pokud bych měl sdělit podmínky, za
jakých mohou sloužit, pak je to stejné, jako u heterosexuálů. Podmínky stanovuje Písmo,
které klade jako nejvyšší prioritu Kristem proměněný charakter, projevující se zbožným
životem, nikoliv sexuální orientaci. Od toho se pak odvíjí vše další jak ve vztazích, tak ve
službě.

Obecně je známo, že je nedostatek křesťanských psychologů, kteří se mohou lidem, kteří ve
svém životě nějak tuto problematiku chtějí nebo musí řešit (třeba i jako rodiče), věnovat. Kam
mají lidi v církvi jít s prosbou o pomoc?

Obecně bych v otázce kam za psychologem, dal především na dobré reference. Ne vždy slovo
„křesťanský psycholog“ znamená dobrý psycholog, byť pro křesťana je dobrý křesťanský
psycholog jistě ideální řešení. Protože je dnes velká poptávka po psychologické pomoci, chci
variovat před různými šarlatány. Zároveň jakkoliv nepodceňuji psychologii, nerezignujme
příliš brzy na moudrou pastoraci, hluboká přátelství, ochotu naslouchat, na nesení vzájemných
břemen, na Ježíšovo plačte s plačícími a radujte se s radujícími. Zde může být pomocí i
neodborník a zároveň bratr či sestra v Kristu.

Jedním z prvních dekretů staronového prezidenta USA bylo, stručně řečeno, zrušení
problematiky LGBT v USA. Co si o tomto kroku Donalda Trumpa myslíš?

USA se dlouhodobě ocitají v bludném kruhu kulturních válek a popravdě se obávám, aby to
nepřerostlo ve válku občanskou. Trump a jeho administrativa jsou v některých svých
postojích extrémem, který ale reaguje na opačný extrém, který byl v USA v dobách nedávno
minulých. Výsledkem je to, co jsem již řekl – ve jménu ideologie trpí konkrétní člověk. Před
tím v Americe ve společnosti na mnoha místech převládala woke culture, nyní se kyvadlo

zřejmě přetočí k anti-LGBT culture. V církvi to může být podobné, kdy lidé, kterým začne
lézt na nervy extrémní liberalismus vezmou s povděkem druhý extrém – extrémní
fundamentalismus. Před obojím nechť je nám Pán Bůh milostiv.