Skutky apoštolské 1:4 Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. ([ J.14:16- J.14:17])
5 Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“
Skutky apoštolské 1:6 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci 8 ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ 9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.
Skutky apoštolské 2:1 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. (
2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; (4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.; 5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,
6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.7 Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“13 Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí(c)!“ 14 Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: 15 Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno.
Před 50 dny jsme si připomínali ukřižování Pána Ježíše, zároveň ale víme, že jeho oběť je naplnění toho, co se stalo při vyjití z Egypta, kdy krev beránka zachránila Izraelce před smrtí a ti pak vyšli z otroctví do svobody. Stejně tak krev Ježíše Krista nás zachránila před duchovní smrtí a my jsme mohli díky jeho oběti vyjít do svobody. Židé si vyjití z Egypta připomínají svátkem Pesach nebo Pascha. 50 dní po svátku Pesach je svátek Šavuot což doslova znamená týdny. Proč? Protože druhý den svátku Pesach (trvá 7 dní) se začínají počítat týdny – konkrétně 7 týdnů a 1 den a po uplynutí této doby se slaví Šavuot. Židům tento svátek připomíná vydání Tóry na hoře Sinaj. Jedná se o jeden z největších židovských svátků. Kromě toto, že se jednalo o svátek připomínající darování Tóry na hoře Sinaj, se s tímto svátkem v Izraeli pojí období sklizně obilí. V biblických dobách trvala sklizeň obilí sedm týdnů a byla obdobím vděčnosti, radosti a veselí, že bylo sklizeno.
Jelikož se Šavu'ot koná 50 dní po Pesachu, získal od křesťanů v řadě zemí označení Pentecost (řecky πεντηκόστη, „padesátý den)
Pokud Pesach symbolizuje vysvobození z otroctví faraona, Šavu'ot symbolizuje vysvobození duchovní. Až přijetím Tóry na Sinaji bylo dovršeno vykoupení Izraele z Egypta. Darování Tóry není pouze milníkem v židovské historii, učenci je přirovnáváno ke svatbě mezi Izraelem a Bohem.
V textu čteme o tom, že „o dni Letnic“ byli všichni shromážděni na jednom místě – důvodem je, že se jednalo o poutní svátek, kdy Židé přicházeli do Jeruzaléma, aby společně oslavili Letnice, připomněli si, že dostali Tóru najednou dostanou jinou Tóru – Ducha svatého, který na ně sestoupil a oni začali ve vytržení mluvit jazyky. Většinou se nám vybaví letniční církve, kde, když lidé mluví ve vytržení, tak jim není rozumět. Jenže zde čteme, že jim rozumět bylo – je tam vyjmenována řada různých etnických skupin, které mluvili jinými jazyky. Najednou slyšeli ty, na které sestoupil Duch svatý, mluvit svým jazykem, což je pochopitelně šokovalo. Tak jako Tóra vykládala o Boží velikosti, tak ti, na které sestoupil Duch svatý, začali mluvit jako Tóra - doslova „o velikých skutcích Božích“.
Jak jsem řekl, Letnice souvisí se svátkem vydání Tóry. Když přemýšlíme nad tím, co udrželo Židy pohromadě, pak to nebyla země – o tu přišli, chrám – ten byl zničen, kněží – ti zmizeli, když zmizel chrám, oběti – ty skončili chrámem, jazyk – ten zůstal, ale mnoho židů se narodilo mimo Izrael a neuměli hebrejsky. To, co udrželo judaismus byla Tóra. Bez SZ bez desatera, bez knihy by nepřežili.
Když se podíváte do synagog, pak na východní (nebo k Jeruzalému orientované) stěně je tzv. Schrána, která je různě (často velmi bohatě) zdobena a ve svých útrobách ukrývá svitky Tóry které má synagoga k dispozici. Někdy má synagoga svitek jeden, jindy několik. Podle tradičního uspořádání bývá uprostřed synagogy vyvýšené místo, které se nazývá buď bima . znamená pódium. Na tomto pódiu je pult, který používá chazan k čtení modliteb a ke čtení z Tóry.
Židé přichází do Jeruzaléma, aby slavili vydání Tóry a sestoupí na ně Duch svatý. To, co bylo zásadní pro Židy, Tóra je v církvi Duch svatý. Ať to udělá církev církví. My hovoříme o tom, že jsme společenstvím omilostněných hříšníků, ukazujeme na Ježíšovu oběť jenže toto není celá pravda. Je to základ, předpoklad, ale celek se uzavírá až sestoupením Ducha svatého. Bez něj církev není církví. Bez něj křesťan není křesťanem. Kdy dostává člověk Ducha svatého? Když se znovuzrodí. Tedy církve je společenstvím omilostněných hříšníků, kteří mají Ducha svatého.
Chtěl bych v souvislosti s Letnicemi, které si připomínáme připomenout následující věci.
Sk 1, 8. Prosím vás – nic nedělejte a čekejte. Nedělejte nic předčasně. Poslední slova čekejte od PJK a dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. Ježíš neříká dostanete Ducha svatého – protože toho zaslíbil, když učedníkům říkal, že až odejde, nenechá je osiřelé. Tedy po jeho odchodu byl Duch zaslíbený, potom ho jednou dostat museli. Zde ale říká dostanete sílu Ducha svatého. Jinými slovy půjdete v jeho síle a v jeho síle budou svědkové. Úkol, který je před nimi je nesplnitelný, nikdy nemohou být svědky v celém Jeruzalémě, Judsku Samaří a už vůbec ne na konec země. Jak ale víme, jejich svědectví se šířilo dál a nebyli to oni, ale další, kdo je nesli. To, co bylo klíčové, bylo, že to bylo v síle Ducha svatého a ne v jejich síle. Jedna z rolí Ducha svatého je, že nás naplňuje, uschopňuje, vystrojuje, pomazává k úkolům, do kterých nás vede Pán Bůh. Přirovnal bych to – velmi neuměle – k pohonu. Jako jednotlivci, sbor máme určité role, úkoly a může o nás platit buď ne silou ani moci, ale svépomocí, nebo ne silou, ani mocí, ale mým Duchem říká Pán Zach 4, 6. Když to vztáhnu na služby, které ve sboru děláme, modleme se, aby nás k nim vystrojil Duch svatý – blíží se léto, modlete se jako týmy, čekejte na to, až budete vystrojeni mocí z výsosti, naplněni k tomuto úkolu Duchem svatým, modlete se za to ve chválách, ve skupinkách, besídce, mládeži, RC – ať v nás a skrze nás působí Duch svatý. Zároveň toto může znít jako cosi, co je pro tzv. duchovní oblast, duchovní svět. Pak je zase to pondělí, práce, všední život. A pak služba a tam na nás musí sestoupit Duch. A tomto „ping-pongu Ducha“, se křesťan pohybuje celý život. Jenže vše co děláme, ve všem co děláme se máme otevírat působení Svatého Ducha. Navíc zde je jeho působení spojeno s apelem budete mi svědkové – ne budete teologové, kteří budou schopni vysvětlit křesťanskou víru. Ale svědkové a každý, úplně každý může dá tom svědectví, co Bůh udělal v jeho životě, na to není třeba kazatel. A jedním z prostorů, kde můžeme a máme vydávat toto svědectví jsou místa, kde se pohybujeme. První křesťané asi měli zmatek v učení, ale nelze mít zmatek ve svědectví. To se prostě stalo a o tom svědčím.
Pak je zde druhý aspekt – rozuměli si. Znamená to něco jiného, než jen to, že najednou chápali gramatiku. Všichni známe slovní spojení rozuměl jsi mi? Umíš česky? Je rozdíl, když to řekneme anglicky nebo německy, protože v cizím jazyce to bude většinou znamenat, zda dotyčný rozumí mé angličtině. V našem jazyce to znamená porozuměli jsme si? Problém v mezilidských vztazích platí to druhé. Rozumíme česky, ale nerozumíme si. To, co v církvi činí Duch svatý je, že si lidé rozumí a že spolu prožívají jednotu, která je jedním z průvodních znaků, že mezi námi působí Duch svatý. Kdyby se mě někdo zeptal a jak poznáš, že na 13ce působí Duch svatý, pak jedním ze znaků je jednota. Zároveň vidíme, jak je jednota ve světě rozervávána rodinami počínaje a politikou končeje. Kdosi řekl, že technika nás přiblížila, ale nedarovala nám blízkost. Víme, co se děje na druhém konci světa, ale někdy nevíme, co prožívají naši blízcí. Zároveň jednota neznamená, že si nelezeme na nervy, že se útrpně snášíme, nebo prostě snášíme, tolerujeme – to je málo. Jednota v Duchu svatém znamená, že se mále rádi, že spolupracujeme – to, co čteme ve Skutcích, je, že byli pospolu, že jejich společenství přitahovalo. Lidé v jejich době neznali takovou kvalitu vztahů – a toto je výzva i do našich dní. My sami si jednotu nevycucáme z prstu, jsme přirozeně sobci, jenže právě práce Ducha v nás a skrze nás jednotu dává.
Třetí oblast – co se stalo? Poslouchali učení apoštolů, táhlo je to dohromady, tedy tvořili společenství, modlili se a prodávali majetek a dělili se s potřebnými – tedy vedlo je to ke štědrosti. Jinými slovy naplnění Duchem se odrazilo v konkrétním životě, v církvi, vedlo je to k akci, k oslavě Pána Boha, k nové dimenzi vztahů, k porozumění a v konečném důsledku k tomu, že lidé mezi nimi a v nich vnímali toho, kdo byl vzat do nebe – Ježíše Krista. A toto bych přál aby bylo patrné mezi námi a skrze nás.
Závěr – Ducha svatého jsme přijali, když jsme se znovuzrodili, ale potřebujeme a máme se na jeho působení otevírat stále. Ducha můžeme zarmucovat, uhašovat. Prosme o to, aby byl mezi námi Duch přítomen, aby mezi námi působil, aby působil v nás, skrze nás. Bez něj se bude jednat mnohem více o aktivismus, který nás všechny bude spíše unavovat a nikam moc nepovede. S ním naopak o život a službu, která má náboj, sílu a moc.