Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. 1 J 4, 16
Přemýšlejme chvíli na tímto textem. Není vám na něm něco divné? Neměl by se trochu upravit? Nebylo by lepší, silnější, romantičtější něco ve smyslu Také my jsme poznali lásku, kterou máme k sobě! Místo toho jste si vybrali text, který říká, že jste poznali lásku, kterou má Bůh k vám. Chce se položit otázka - a kde jste v tom vy dva? Pak čteme, že Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.
Celý text je především o Pánu Bohu. Až na závěr je něco o vás, obecněji o vztahu a vztazích. O propojení Boží lásky s lidskou láskou.
Jak to tedy souvisí?
Paradox a nekonečný zápas člověka a tedy každého z nás by se dal shrnout do jedné věty: Touha milovat, být milován a dělat něco, co má smysl. O to vlastně v životě běží. Nebo ještě stručněji řečeno: Milovat a pracovat, kdy prací je vyjádřen smysl. Problém je v tom, že jsme se naučili, že nic není v tomto životě zadarmo, což se přenáší podvědomě a někdy i vědomě i do vztahů. Všimněme si, kolik přísloví na tuto realitu ukazuje. „Zadarmo ani kuře nehrabe. Dostals, co sis zasloužil. Jak se do lese volá, tak se z lesa ozývá. Jak ty na mě, tak já na tebe. Nenech si to líbit. Dokaž, že si to zasloužíš. Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne. Nikomu nebuď nic dlužen. Musíš si to odmakat“.
Jinými slovy ano, budu tě mít rád, ale… a pak následuje za jakých podmínek. Nyní si to představte v manželství. Ano Ondro, budu tě mít rána, ale počítej s tím, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ano Klárko, budu tě mít rád, ale zadarmo ani kuře nehrabe. Ano, budeme se mít rádi, ale ať ten druhý dopředu počítá, že dostane, co si zaslouží. Nebo kdyby na svatebním oznámení bylo Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne. Asi všichni cítíme, že zde cosi nehraje, takto si lásku jistě nepředstavujeme. Jenže i když se nám to nelíbí, jsme lidé a nikoliv andělé a naše lidskost a tedy i porušenost, nedokonalost, hříšnost vstupuje i do našich vztahů. Můžeme si na začátku manželství dát závazek, že jisté věci si říkat nebudeme, že jisté věci nebudeme dělat, ale to je málo. A přesně zde vidíme genialitu textu, který jsme četli na začátku. Vysvětlím proč.
Aby člověk měl předpoklady milovat, pak mu nestačí vědět, co proto má dělat. V naší době totiž skutečně netrpíme nedostatkem informací a pokud se někdy nedaří ve vztazích, pak to není proto, že lidé nevědí nebo že nemají přístup k informacím typu know-how. Navíc kdyby to bylo jen o informacích, pak bych tuto promluvu měl hotovou za 5 minut. Prostě bych si dal umělé inteligenci pokyn heslo napiš mi pět základních pilířů pro dobré manželství. A bylo by to. Mimochodem jsem to udělal a vyšlo mi komunikace, důvěra, společný čas, řešení konfliktů a pochopení. Super rady. Jenže tam něco chybí. Být milován. To je totiž prazáklad, předpoklad všeho. Předpoklad dobrého vztahu.
Konkrétně vědomí, že jsem milován, aniž bych si to zasloužil, aniž bych na někoho zapůsobil, aniž bych a nyní si klidně domyslete si cokoliv. Že jsem milován bez podmínek. S tečkou. Jenže tuto lásku nám nemůže dát žádný člověk. A zároveň přesně o takovéto lásce píše text, který jste si vybrali. Ta základní kotva vašeho vztahu je Pán Bůh, jeho láska k vám ne vaše vzájemná láska, sympatie, koníčky atd. To jistě hraje roli, to jistě je důležité, ale ne nejdůležitější. To druhé vaše láska musí vycházet z prvního - Boží nepodmíněná láska k vám. Proto vstupujete do manželství a nenecháváte si žádná zadní vrátka. Proto slibujete budeme spolu dokud nás smrt nerozdělí a ne budeme spolu, dokud se budeme mít rádi, nebo dokud nás to bude bavit. V tomto světě to působí možná až někdy exoticky, ale věříme a věříte, že toto je správná cesta.
Když moje děti byli malé, pak jsem si pamatuji rady své žena, aby jim říkal nepříjemné věci jen tehdy, když mají naplněnou citovou nádobu. Tedy když si jsou dobře vědomi, že je mám rád. A fungovalo to.
Bůh je tím, kdo vás miluje, kdo dokáže naplnit vaší a naší nejenom citovou nádobu, ale nekonečnou touhu po lásce a toto nám dává předpoklad, abychom i my mohli milovat a být dobrými partnery. Zároveň i když je všemohoucí, něco naplnit nechce a asi ani nemůže. Je to láska druhého člověka, která se naplňuje v manželství. Proto bych vám přál, abyste mohli prožívat Boží lásku, vzájemně se podepírat na cestě za Pánem Bohem a aby vaše manželství bylo prostorem, kde ji skrze vás budou moci zakusit i další lidé. Ať to pro vás není fráze. Pokud tomu tak bude, budete si blíže i vzájemně. A nejen sobě, ale i druhým.