Marek 4:1-20 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“ A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství. Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou, aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“ Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? Rozsévač rozsívá slovo. Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

Jako kazatel si často kladu otázku, zda to, co kážu – když už jsem kazatel, dává smysl. Ne proto, že bych kázal nesmysly – ale proto, že pochybuji, že to, co říkám, si příliš mnoho lidí pamatuje, anebo se podle toho dokonce řídí. Zároveň to vidím i u sebe, kdy mám problém se soustředit, utíkají mi myšlenky, rozptyluje mě vedro anebo prostě to, co slyším, po mě steče. Proto si kladu otázku, zda 10 hodin přípravy není moc, zda 5 hodin není moc. Navíc mě moc nepovzbuzuje ani toto podobenství, kde jen čtvrtina kázaného slova zapadne na úrodnou půdu. Tedy dotaženo ad absurdum, jen každý čtvrtý dnes si něco odnese nebo to pro něj bude mír nějaký význam.

Představte si, že jste v práci, kde jen jedna čtvrtina toho, co děláte, se povede. Možná tak ve státní zprávě, ale v byznyse by taková firma asi brzy padla. Dalším paradoxem je, že proč zde Ježíš mluví v podobenstvích. Paradox je v tom, že podobenství používal proto, aby jeho slovům lidé lépe porozuměli. Je to něco jako příklad. „Když nerozumíte co je Boží království, tak ho přirovnám k něčemu.“ Jenže proč Ježíš v tomto podobenství říká: Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou, aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“

Dává vám to smysl? Jak víte, hledáme nového kazatele. Nyní si představte, že někoho najdeme a zeptáme se ho, jaký přístup má ke kázání. A on odpoví hezky “ježíšovsky”. OBR Budu kázat tak, aby pro ty, kdo jsou vně – tedy hosté, moje kázání byla hádankou, aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘ Pravda je, že někdy takto některá kázání vypadají, ale to není co bychom chtěli. Asi bychom se s dotyčným rychle rozloučili, jenže on by nám zcela správně namítl, ale to řekl Ježíš! Co tedy s tím? Na první pohled to zní, jako by Ježíš nechtěl, aby někteří lidé porozuměli, obrátili se a došli odpuštění. Jenže by však odporovalo celému jeho poslání.

Jak to u všech slov a vět bývá, abychom je pochopili, potřebujeme znát širší kontext. Ježíš zde cituje proroka Izajáše (Iz 6, 9–10). Když byl Izajáš povolán za proroka, posílá ho Bůh k lidu, který už dlouho odmítá naslouchat. Příčinou jejich zaslepenosti nebylo to, co jim zvěstoval Izajáš, ten naopak odhalil zaslepenost, která už existovala. Podobně tomu bylo u Ježíše. Podobenství neměla být šifrou, která by měla lidi vyloučit, ale spíše zrcadlem. Člověk, který hledá pravdu, v nich postupně objeví hlubší smysl. Člověk, který slyšet nechce, uslyší jen zajímavý příběh.

Židovský myslitel Abraham Joshua Heschel upozorňoval, že největším problémem člověka není nedostatek informací, ale ztráta vnímavosti. Podobenství a my bychom řekli i Boží slovo tuto vnímavost testují.

Z psychologického hlediska bychom mohli říci, že člověk nevidí jen očima, neslyší jen ušima, ale i svými očekáváními. Dva lidé slyší stejná slova. Jeden v nich objeví výzvu k proměně života, druhý jen příběh nebo zajímavou informaci. Rozdíl není ve slovech, ale v postoji posluchače.

Ježíš zde popisuje tragédii lidského srdce: člověk může být pravdě velmi blízko, může ji slyšet znovu a znovu, a přesto ji nepřijmout. Jak říká prorok Izajáš, může „hledět a nevidět, poslouchat a nechápat“.

Problém je, že když slyšíme slovo, pak to může rozezvučet naše zvukovody, ale tam to skončí. Proč? Protože už předem víme, co chceme slyšet, a to co nechceme, vypouštíme. Vlastně nejdeme slyšet pravdu, ale potvrdit si pravdu. Řekněme, že kázání bude o odpuštění. My žijeme s někým v napětí a v neodpuštění a ze slova si vybereme, že by dotyčný měl odpustit. Pak si dosadíme, proč my nemůžeme. Nebo o štědrosti a opět si vybereme, proč my štědří být nemůžeme. Kdysi se mi stalo, že jsem kázal o společenství a po pár týdnech jsem se potřeboval s někým sejít. Nebral mi telefon, tak jsem mu psal SMS a došla mi zpráva, nechci se s tebou sejít. Prostě to, co slyšíme s námi nic nebo jen málo dělá.

Co s tím? Tedy pokud dopředu nejdeme s tím, že slovo po nás steče a že ani neočekáváme, že by nás mělo změnit.

Poslouchej srdcem připraveným k poslušnosti

V Bibli slyšet znamená více než rozumět. Hebrejské slovo šema znamená slyšet a zároveň uposlechnout.  Někdy se ptáme: „Bože, co mi chceš říct?“, ale ve skutečnosti jsme se už rozhodli, že některé odpovědi nepřijmeme.

Ochota jednat podle toho, co poznáme, co slyšíme otevírá prostor pro další vedení a k hlubšímu pochopení. Největší překážkou slyšení Boha bývá přesvědčení, že už víme, co nám má říci.

Farizeové znali Písmo lépe než většina lidí, a přesto často nerozpoznali Ježíše. Naproti tomu celníci a hříšníci, kteří Písmo znali jen zběžně byli otevřenější, protože věděli, že něco postrádají.

Prvním krokem může být jednoduchá modlitba: „Bože, ukaž mi to, co nevidím. Oprav mě tam, kde se mýlím, dej mi odvahu a sílu věci měnit.“

Poslouchat tam, kde to bolí

Boží hlas často přichází právě v místech, oblastech, kterým bychom se raději vyhnuli.

David začal skutečně slyšet až po konfrontaci prorokem Nátanem. Marnotratný syn začal přemýšlet až ve chvíli hladu. Petr až po svém zapření.

Někdy je užitečné si položit otázku: „Které Ježíšovo slovo ve mně vyvolává odpor, obranu nebo nepohodlí?“ Právě tam může být něco, co potřebuje proměnu. První a přirozenou reakcí je stáhnout se, ospravedlňovat se. Jenže přesně to je cesta k tomu, abychom Boží oslovení minuli.

Ztiš se

Prorok Elijáš nehledal Boha v bouři, zemětřesení ani ohni, ale v „tichém a jemném hlasu“ (1 Kr 19).

H. Nouwen napsal, že bez zastavení se a ztišení není téměř možné žít duchovní život. Vědecké výzkumy říkají, že průměrná skupina lidí snese max. 15 vteřin ticha. V dnešní době je jednou z největších překážek slyšení Boha hluk: neustálé informace, sociální sítě, spěch, vlastní starosti. Boží hlas bývá často přehlušen naším vlastním vnitřním monologem, nesoustředěností, roztěkaností. Naše hlava jede a nemůže se zastavit. Jenže v běhu se těžko naslouchá. A to platí nejen o těle, ale i o srdci. Jedná se o určitou disciplínu se kterou máme jako společnost a jako křesťané problémy.   

Závěr: Pokud věříme, že existují duchovní mocnosti, pak si představte, že si otevřeme Bibli nebo třeba usedneme abychom slyšeli kázání. Satan vyhlašuje mobilizaci protože ví, že pokud slovo dopadne na úrodnou půdu, je to proti jeho zájmům. Dělá všechno možné, aby slovo zničil. Navrhl jsem tři věci, jak si slovo nenechat vyrvat. Poslouchej srdcem připraveným k poslušnosti, ztiš se, zklidni se a poslouchej tam, kde to bolí.

 

Test na závěr: Kdybys měl v jedné až třech větách říci, čím tě

dnešní kázání oslovilo, co bys řekl?