Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřím v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud^(k), neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. Tím nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Řím 12, 10 – 20

Jedná se o jedná se o jeden z nejucelenějších textů v NZ o vztazích. Když si ho čteme, pak se nejedná o nic, co bychom asi nevěděli. Mějte se rádi, pomáhejte těm, kdo jsou v nouzi, nemstěte se, mějte pro sebe porozumění, buďte jednomyslní, nenechte se přemoci zlem. Asi zde nesedí člověk, který by řekl, že to nedělá nebo se o to alespoň nepokouší. O nikom neřekneme, nemám ho rád, ze zásady mu nepomohu, chci se mu pomstít, nezajímá mě, co si myslí a ani ho nechci pochopit a rád se nechám přemoci zlem. O takovém to člověku bychom řekli, že vykazuje socio-patické rysy, které jsou definovány jako bezohlednost, nedostatek empatie, manipulace, citová plochost, sebestřednost nebo narcismus. Nikdo z nás by o sobě neřekl, že je sociopat, a přesto to v církvi tak často vázne a přesto s někdy těžko daří naplňovat to, co jsme si dali do svého motta  být blíž k sobě. Když se díváme na to, co byl největší problém ranné církve, pak vedle falešného učení to byly právě vztahy.

Sk 20, 29 Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo

1 Kor 1, 11 Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.

Gal 3, 1  Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil

1 Tim 14 Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. Odplatí mu Pán podle jeho činů

I z těchto pár oddílů vidíme, že to první církvi často moc dohromady nešlo. Když přemýšlím nad svojí službou v roli předsedy RCB, pak mám mnoho krásných zkušeností, ale i zkušeností nehezkých. Mezi ty nejtěžší patří, když jsem doprovázel nebo byl nablízku kazatelům, kteří vyhořeli nebo odešli ze služby. Z toho, co jsem pochopil, myslím, že důvodem nikdy nebyla přepracovanost. Hlavním důvodem byly vztahy. Prostě nebyli schopni unést opozici, různé antipatie atd. Pak to v nich prasklo a odešli. Jenže ono se nejedná jen o církev – četl jsem  průzkum, proč lidé odchází ze zaměstnání. Na první dobrou bych očekával nízký plat. To také, ale nejednalo se o hlavní důvod. Hlavním důvodem byly vztahy na pracovišti. To se ukázalo jako větší pohroma, než peníze, jakkoliv na penězích záleží.

Proč tomu tak je? Protože jsme vztahové bytosti. Tak jsem byli stvořeni a tímto i odrážíme Pána Boha, který je trojjediný. Tedy narušením vztahů narušujeme i Boží obraz v nás.

Církev je velmi citlivé místo, protože si jsme blízko, přece jen očekáváme, že zde budeme přijati, a o to více bolí, když se vztahy zadřou.

Přiznám se vám ještě k jedné věci – hodě jsem zápasil s tím, zda má toto kázání smysl. Pokud je totiž někdo vůči někomu “zadřený”, pak by byl zázrak, kdyby ho toto kázání odšpuntovalo, kdyby něco změnil. Zároveň jednak zázraky se dějí a pokud zadření nejsme, může nám to pomoci, abychom svoje vztahy střežili, nezadřeli.

Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. První výzva je hodně obecná druhá dává konkrétní kontury. Láska se projevuje tím, že v úctě dávám přednost druhému. Co to ale znamená?

Jedním z charakteristik naší kultury je, že je narcistní. Někdo by řekl, že důvodem jsou sociální sítě a proto volím slovo dnešní. Jenže s termínem Narcismus přišel už Freud a použil termín řecké mytologie, konkrétně z knihy Proměny od básníka Ovidia (nar. 43 pnl). Tedy nejedná se o nic nového.

Tedy jedná se o cosi hluboko v nás. Urazil jsi mě, dotkl ses mě, nemyslíš na mě, nic mi to tady nedává… mě, mě, já, mi atd. Svět, církev, druzí tu jsou kvůli mně. A najednou Bible píše – dávejte si přednost, tedy řečeno konkrétněji svět, církev a druzí tu kvůli mně nejsou. Pokud se cítíš uražený, pokusil ses mluvit s druhým člověkem? Nebo přeneseně řečeno naším textem – pokusil jsi se vidět svět, problém jeho očima? Nebo tvůj názor, pohled, řešení má přednost a tečka? Sám jsem zažil, že mi bylo sděleno, prostě se s tebou nebudu bavit. Jinými slovy tvůj pohled mě nezajímá, důležité je, jak to vidím já. Přednost druhému znamená vidět sbor, společenství i očima druhého, druhých. Nejde jen nebo především o to, že se to tobě nelíbí, že ty to tu nechceš, ale že se ptáš a co ti druzí? Zároveň to znamená, že mám před druhým úctu, respekt a nejen to – přemýšlím, jak to dát najevo.

Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nedávní jsem odpovíval na otázky do Brány, a jedna z otázek kterou mim redakce dala, byla: Obecně je známo, že je nedostatek křesťanských psychologů, kteří se mohou lidem, kteří ve svém životě nějak tuto problematiku chtějí nebo musí řešit (třeba i jako rodiče), věnovat. Kam mají lidi v církvi jít s prosbou o pomoc?

Odpověď: Obecně bych v otázce kam za psychologem, dal především na dobré reference. Ne vždy slovo „křesťanský psycholog“ znamená dobrý psycholog, byť pro křesťana je dobrý křesťanský psycholog jistě ideální řešení. Zároveň jakkoliv nepodceňuji psychologii, nerezignujme příliš brzy na moudrou pastoraci, hluboká přátelství, ochotu naslouchat, na nesení vzájemných břemen, na Ježíšovo plačte s plačícími a radujte se s radujícími. Zde může být pomocí i neodborník a zároveň bratr či sestra v Kristu.

Z mnoha důvodů ono plačte s plačícími a radujte se s radujícími má uzdravující moc. Není zde dejte jim radu, ale buďte s nimi. Je to uzdravující přítomnost. Několikrát se mi stalo, že jsem hovořil s člověkem, který byl psycholog s tím, že se ode mě očekával pomoc. Jak mu pomoci radou, když toho ví víc, než já? To je podobné, jako kdybych Davidovi K. chtěl pomoci s matematikou. Jenže zde platí přece jen jiná logika. Ona pomoc byla v naslouchání. Zároveň se mi někdy stalo, že jsem chtěl někomu něco sdělit a nešlo to. Dotyčný po pár minutách začal mluvit o sobě. Možná to je i zkušenost druhých se mnou, nevím, ale síla vztahu je v naslouchání, dokonce se jedná i o jeden jazyk lásky. Mít porozumění pro druhého může ale nemusí znamenat schopnost poradit. Znamená to naslouchat, dát najevo zajímáš mě, soucítím s tebou, byť možná ne zcela chápu. Zároveň se někdy zadrhneme jen u plačte s plačícími. Máme se i s druhými radovat, což znamená, jim přát úspěch, nezávidět.

Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Jak čteme, se všemi žít v pokoji nelze. Jinými slovy s někým se prostě nedomluvíte. Vždy na to musí být dva a pokud druhá strana nechce, musíte to přijmout. Pokud my nechceme, nedomluvíme se. Ale z vaší strany byste měli udělat maximum. Co působí pokoj? Jak s druhými mluvíme, jak o nich mluvím, jaká témata vytahujeme atd. Ale někdy jak píše Pavel to prostě nepůjde. Vy si ale buďte jistí, že jste udělali maximum.

Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud. Možná si zde řekneme, že toto je nejlehčí část. Kdo by se z nás chtěl mstít? Asi nikdo, ale chtěl bych tento text ukázat ještě jinak – abych v sobě neživil myšlenky na odplatu, potřebuji se naučit unést křivdu a to vůbec není snadné. Několikrát se mi při různých hádkách nebo nedorozuměních stalo, že mi dotyčný začal vypočítávat, jak moc se snažil, jak se obětoval, co všechno udělal a třeba dodat, že měl pravdu. Ono to samé jsem někdy cítil já. Třeba i na 13ce. Přiznejme si, není snadné, křivdu unést, strašlivě pálí. Očekáváme, že na naši snahu bude pozitivní odpověď a když není, bolí to nebo bolí ještě více, když nejen není odpověď ale ještě přijde kritika. Čeština má přísloví pro dobrotu na žebrotu. Pavel říká neoplácejte stejným chováním, pomluvami, tvrdostí. Pokuste se to s Boží pomocí unést. Přiznejte si, že vás to bolí, ale nepodlehněte sebelítosti a už vůbec snaze oplatit.

Jedná se o pár principů, které ale ukazují, jak konkrétně naplňovat být spolu navzájem. Čím jsme větší, tím to je složitější, ale Pavel tyto výzvy nepíše jen nebo především do malých sborů, ale do všech sborů. Nechává pak na nás, jak tyto konkrétní rady realizovat.

Závěr:

V úctě dávejte přednost jeden druhému, radujte se s radujícími, plačte s plačícími, je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji, nechtějte sami odplácet.