Ježíš jako celebrita

Tento obraz Ježíše moc neakcentujeme a je otázka, zda to tak není správné. Mnohem více hovoříme o Ježíši jako o trpícím služebníku, a ještě více v době Velikonoc. Superstar k němu skutečně moc nejde. Když se řekne superstar, pak se nám vybaví jásající davy a člověk, který jim kyne, občas rozdá podpis, občas si z někým potřese rukou a pak nasedne do nějakého krásného auta, kde mu otevře dveře řidič a zmizí v dáli. Lidé se snaží vyzobávat pikantnosti z jeho soukromí, každá maličkost je přetřásána. Na první dobrou toto k Ježíši skutečně nejde, ale přesto v Písmu a to dokonce o Velikonocích Ježíše jako superstar vidíme. Dokonce lidé vyvádějí ještě větší věci, než dnes.

Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Jn 12, 9 - 19

Obr - video

Ježíšova hvězda strmě stoupá a vrcholí tím, když vzkřísí Lazara z mrtvých. To už jeho hvězda vyletí do oblak. Navíc se blíží jeden z největších židovských svátků, svátek Pesach, OBR při kterém si židé připomínali vysvobození z Egypta. Mimochodem oslava svobody je ve všech zemích důležitá. Ukažme si to na našem příkladu: Den republiky – svoboda Rakouska – Uherska. Konec války – svoboda od nacismu. Sametová revoluce  - svoboda od komunismu. Doba a kulisy se mění, ale poselství zůstává – svoboda je důležitá.

Proto svátek Pesach, který byl a je spojený se svobodou. Navíc se jednalo o svátek poutní, kdy Židé z mnoha koutů světa putovali do Jeruzaléma, aby ho slavili společně. Navíc když se mluvilo o svobodě, pak ta pro ně byla velmi silně spojována se svobodou politickou. Očekávali Mesiáše, který je osvobodí Izrael od Říma, ale i toho, který nastolí světu mír a spravedlnost.

OBR Sami víme, co s námi dokáže dělat politika. Pokud bych měl kázání na téma koho volit, pak asi na P13 pohoda, ale ve zbytku církve by to bylo velmi rozdělující. Pokud bych měl kázání na téma kolik je duchovních darů, tak nic… Pokud napíšu na FB, že EU je super, nechtějte číst reakce. Pokud napíšu, že EU není super, pak… nechtějte číst reakce. Pokud napíšu, že nás ježíš miluje, pak… nic. Politická témata z mnoha důvodů rozdělují, je v nich mnoho emocí. A přesně v této situaci byl Izrael na přelomu století. Chtějí svobodu, stejně jako jsme chtěli my v době komunismu, nechtějí Řím stejně, jako někteří nechtějí koalici Spolu nebo ANO. A stejně to s nimi hýbalo, vytáčelo je to, povídali si o tom a stejně jako vyhlíželi někoho, kdo konečně bude lídr.

A najednou se takový lídr zjeví. Získává si lid svým učením, je o něm řečeno, že na rozdíl od farizeů učí jako ten kdo má moc, jsou za ním zástupy, dokonce koná zázraky a vzkříšení z mrtvých je absolutní bomba.

Všechno popsané směřuje k Ježíšovu triumfálnímu vjezdu do Jeruzaléma. Co lid vlastně volá?

OBR

Hosanna: Toto slovo znamená "prosím, zachraň nás" nebo "pomoz nám." Postupem času se stalo výrazem chvály a radosti, oslavujícím Boží moc a přítomnost.

Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově: Tento výrok vychází z Žalmu 118:26 a označuje toho, kdo je poslán Bohem.

Král izraelský: Tento titul odkazuje na očekávání židovského lidu, že Mesiáš bude králem Izraele, který je nejen politickým, ale i duchovním vůdcem.

Tedy zkráceně řečeno: Pomoz nám ty, který jsi poslán Bohem a který jsi Mesiáš, který politicky a duchovně obnoví náš národ.

Navíc palmové ratolesti vyjadřovali mír, radost a vítězství, což opět bylo spojeno s Mesiášem.

Chci ukázat, jak nesmírně elektrizující atmosféra musela v Jeruzalémě být (pokud jí chcete prožít, zajděte si za domácí úkol na Slávii). Jako lidé máme bytostnou potřebu někoho uctívat, následovat, důvěřovat, do někoho vložit naděje. Proto nám není úplně jedno, kdo je prezident, ale třeba i kdo je kazatel, prostě kdo vede.

Najednou je zde malý problém… oním problémem je oslátko. Králové, vojevůdci, významní lidé ve starověku prostě na oslech nejezdili. Jezdili buď v nazdobeném voze, nebo na koni. Stejně jako dnešní celebrity nejezdí v ojetých nebo starých autech, nebo nelétají ve dvojplošníku.

OBR V textu je přímý odkaz na mesiášské proroctví: Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. „Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do dálav země. Zach 9, 9 – 10

Zde je přímý rozpor mezi oslem, na kterém jede spravedlivý král a koni, které zde symbolizují sílu.

Najednou se nám jakoby poodhaluje závěs a za křikem zástupů vidíme ještě jinou realitu. Ježíš je stále celebrita, ale celebrita přinášející cosi jiného, než obyčejně politické, ale i jiné celebrity přinášejí. Je to jiný druh síly a moci. Přes to ale farizeové řeknou, že proti němu nic nezmůžou, protože je celý svět s ním.

Jenže…  Občas jsem se setkal v tím, že některé celebrity neunesly svoji slávu. Zdá se, že se něco takového přihodilo Ježíšovi. Jakoby se vypnul a řekl, tak tohle fakt nedávám. Tohle fakt ne. Dostal jsem se na vrchol, ale vlastně na něm nechci být.

Pokud někde přijde celebrita, zvláště politickém, pak se očekává nějaká motivační řeč. A zde skutečně zazní, jen jí slyší Ježíšovi učedníci ne zástupy. Rozdíl u Jana a Matouše

OBR Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;  v chrámě a řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ Mt 21, 12 – 13

Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. duši Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ J  12, 22 – 27

Dva konce – každý pisatel zaznamenal něco jiného. Ten Matoušův se čte lépe, Janův je smutný.

OBR Chrám byl pro místem, kde se setkávalo nebe a země, kde docházelo k uzdravení, odpuštění, kde docházelo k oslavám, místem, kde se zjevoval Bůh Izraele. Izraelci věděli, že Bůh je všude, nemysleli si, že chrám nebo dokonce svatyně svatých je jakousi boudou na Hospodina. Ale bylo to místo, kde si Hospodina připomínali ještě více, místo mimořádného požehnání. Najednou Ježíš jakoby říkal, musím vám stačit já. Nikoli místo, nikoli čas, nic na co si můžete sáhnout. V tom je tíha, sláva křesťanství. Nikoli místo, čas, posvátný prostor, ale Ježíš. Každé náboženství obsahuje tři složky, které zřetelně splňoval chrám. Intelektuální, rituální a mystickou. Intelektuální to jsou nauky, dogmata. Rituální to jsou bohoslužby, v chrámu to byly oběti, mystická je pak vztah Bohu, kterého uctíváme. Ježíš je středem všech tří. Je středem učení, kterému věříme. Je středem našich bohoslužeb, ale i VP, křtů. Je středem i našeho mystického života. V něm se pohybujeme, žijeme, modlíme. Centrem není věrouka, rituál, prožitek, ale Ježíš a vztah s ním. A zde se vede největší zápas. Sbor je vlastně jen pozadím pro Ježíšovu osobu. Ježíš je středem všeho. Vychází-li náš život ze středu, osvobozuje nás to od mínění druhých, od životu ve strachu a ve skepsi.

Ježíš zde hovoří o smrti, která se stává předpokladem života. Jde o to, že v každé kultuře lidé odvozují to, co jsou od toho, co vlastní nebo co dosáhli. Každá kultura trvá na tom, že identita se odvozuje od výkonu a úspěchů. Ježíš zde ale hovoří o umírání, což rozhodně není symbol úspěchu. Oproti tomu naše kultura nám komunikuje, že pokud nepodáváš výkon a nemáš schopnosti, jsi nula. A naopak – podáš-li výkon, jsi někdo.

OBR S. C. Lewis napsal v pasáži Jak ztratit život a nalézt ho: Vzdejte se sebe sama – a naleznete skutečné já. Ztraťte svůj život – a naleznete jej. Denně přijímejte smrt, smrt svých ambicí a největších přání a nakonec i smrt svého těla, a nalezete věčný život. Nic si nenechejte. Nic, čeho jste se nevzdali, vám nebude plně patřit. Nic z toho, co ve vás nezemřelo, nevstane z mrtvých. Budete-li hledat sami sebe, nakonec naleznete pouze nenávist, samotu, zoufalství, vztek, zkázu a zánik. Hledejte však Krista a naleznete jej a s ním i vše ostatní.

Závěr: Ježíš byl a je celebrita, pokud toto slovo použijeme. Ukázal nám tyto dvě věci – on je středem křesťanství, naší víry – vše ostatní je druhotné. Přesto, že byl celebrita tak nám ukázal, že nakonec smyslem víry je umírání sama sobě, aby v nás mohlo povstat něco nového a aby měl Kristus větší prostor v nás a skrze nás působit.

 Aplikace: V kázání zaznělo: Ježíš je středem všeho. Vychází-li náš život ze středu, osvobozuje nás to od mínění druhých, od životu ve strachu a ve skepsi. Je nějaká oblast, kde tyto vlastnosti prožíváš? Modli se, aby si je od tebe Ježíš vzal.

V čem vidíš, že potřebuješ, abys zemřel sám sobě?