Všechna kázání

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Gen 4, 1 – 7

 

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel‘. Žd 11

 

Když vidíme tyto dva texty, pak stojíme před zásadní hádankou: V čem byla Ábelova oběť lepší a hlavně jak souvisela s jeho vírou?

Proč jedna oběť ano, druhá ne? V čem je lepší zvířecí oběť, než oběť z úrody? Existuje několik výkladů nebo spíše spekulací proč Bůh přijal Ábelovu oběť: Byla živá, zatímco Kainova živá nebyla; Ábelova vyrostla sama od sebe, Kainova v důsledku lidského úsilí; byla v ní krev, v Kainově ne, jednalo se jen o úrodu…“ Nebo jednalo se o střet dvou kultur - zemědělců a chovatelů. Zemědělci neměli rádi chovatele, protože jejich zvířata jim požírala úrodu. Problém těchto výkladů je, že nejsou v Písmu, tedy jedná se o domněnky.  

V Písmu dostáváme dvojí odpověď. První je v tomto textu – abych tvoji oběť přijal, musíš konat dobro. Tedy nestačí, že obětuješ, ale musíš i konat dobro, musíš se změnit. To, co děláš, se musí prolínat s tím, kdo jsi. Druhá odpověď je pak v textu Židům: Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain

 

Jak to souvisí s vírou?

V celé Bibli a celými dějinami křesťanství se prolíná spor evangelia a náboženství.

 

Náboženství funguje na principu jsem poslušný, a proto mě Bůh přijímá.

Evangelium říká na základě toho, co Bůh v Kristu udělal pro mě, jsem poslušný.

V náboženství dodržujeme zákon ze strachu.

V evangeliu z vděčnosti.

Náboženství dává pocit sebeúcty, když splním normy.

Evangelium, když uvěřím v Krista.  

Náboženství vede v případě hříchu k výmluvám, hledání viníka.

Evangelium k pokání.

V náboženství mě Bůh přijímá, protože se snažím.

V evangeliu mě Bůh přijímá, protože za mě obětoval svého syna.

Náboženství říká, když se budeš snažit, Bůh tě bude milovat. Evangelium říká, protože jsi Bohem milovaný, snažíš se. 

Paradox evangelia: Ježíšovi se lze vyhnout nejen tím, že porušíme pravidla, ale i tím, že je dodržíme. Ne proto, že je špatné dodržet zákon, ale pokud z pravidel dělám zdroj sebespásy

Problém není v tom, že bychom to nevěděli, ale v tom, jak se chováme zvláště v nečekaných situacích nebo nepříjemných situacích. Každý by asi řekl, že souhlasí s evangeliem.

 

Jenže dejme s malý test: Jak se chováme, když nás někdo napomene? Pokud kolem sebe kopeme, místo abychom se omluvili, propadáme náboženství. Přesně tak se choval Kain. Nečteme nic o jeho pokání.

Co nás motivuje dělat dobré věci? Něco obětovat? U Kaina to určitě nebyla víra v Hospodina, to bylo patrné u Ábela. 

Pokud evangelium na rozdíl od náboženství vychází ze vztahu v Bohem, jak moc je nám s ním dobře?  Kain před Hospodinem utíkal

Jak reagujeme, když má úspěch někdo jiný? Kain propadá do nezdravé rivality, pocitu, že si za svoji snahu něco zaslouží. 

Kain se stává prototypem náboženství, Ábel víry… pojďme nyní trochu hlouběji. 

Jedná se o druhý příběh, kdy se v Písmu setkáváme s krvavou obětí, tedy obětí zvířete. Poprvé u rodičů K a A. Když A + E dyž zhřešili, pocítili stud a Bůh jim vyrobil suknice z kůže. Tedy jejich hřích stál život nevinného zvířete. Bůh zde poprvé ukázal, že k přístupu k němu je třeba oběť. Někteří tomu říkají první evangelium v Bibli.

Snad nepopouštím příliš uzdu fantazii, když řeknu, že Kain a Ábel možná od svých rodičů slyšeli, že za jejich hřích bylo obětováno zvíře. 

Oběť beránka je předobrazem cesty kříže. První oběť jsem zmiňoval - bylo to zvíře v ráji obětované za A + E. Pak Ábelův beránek: jeden beránek za jednoho člověka. Později přišel Exodus s hodem beránka: jeden beránek za jednu rodinu. Pak den smíření: kdy kněz obětoval jeden beránek za jeden národ. A pak Velký pátek: jeden Beránek byl obětován za celý svět. 

V duchu tohoto řetězce obětí za hříchy, který se v Písmu opakuje, vidíme, že Ábelova oběť byla tedy lepší než Kainova, protože ji Ábel přinesl s poslušnou vírou v to, co Bůh ukázal jeho rodičům a co v dějinách ukazoval stále dokola. Tedy odplata za hřích je smrt, vysvobozením je oběť.

 

 Kdo ve víře přichází k Pánu Bohu skrze oběť nevinného beránka, později Ježíše, toho Bůh přijímá. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Ef 2, 9

Bůh Ábelovu oběť nepřijal proto, že by byl Ábel lepším člověkem než jeho bratr. Ábel přinesl oběť z prvorozených ovcí svého stáda, protože byl stejně jako my hříšník, který si zaslouží Boží soud; ale věděl o Božím rozhodnutí, že se ve své milosti spokojí se smrtí zástupnou. Ústřední myšlenkou Ábelovy oběti bylo doznání, že si za své hříchy zaslouží zemřít a že Boží požadavek na prolití krve je oprávněný.

 

Možná nás napadne, proč nad bratrovou přijatou obětí nemávl rukou. To, co způsobilo, že se Kain urazil, byla jeho samospravedlivá představa, že jeho oběť je dobrá, i když to není to, co Bůh přikázal. Když Bůh jeho oběť odmítl, Kain propadl hněvu. Já se tady dřu, snažím a ty Bože nic! Právě v mezních situacích se ukazuje, co nás ovládá. Stane se… ale je třeba s tímto dokázat jít ke Kristu ve víře v jeho odpuštění a ne se vymlouvat nebo sebeospravedlňovat se.  

 

Autor říká, že Ábel „ještě mluví, ač zemřel“. Co to je, co nám nadále říká? Co nám chce sdělit do našich běžných dní?

 

Ábel nám stále vypráví o tom, že život mluví i beze slov. V žádném záznamu nenajdeme ani jediné Ábelovo slovo, a přece k nám Ábel hovoří ještě tisíce let po své smrti. To nám ukazuje moc zbožnosti nejenom během života, ale také pro budoucí generace. I když slovo je důležité, mám smysl a moc, stejně tak a často i více je důležitá moc zbožného příkladu, zejména v rodině, ale nejen v rodině.

 

Ábel nám stále vypráví o tom, že mírou velikostí člověka není nutně to, čeho dosáhl během života, ale i jakou stopu zanechá jeho život v dějinách. Z hlediska pozemského života přišel Ábelův život nazmar. Zemřel mladý, dříve než něčeho dosáhl. Ale lidé nespočetné řady generací viděli jeho víru a naučili se z ní, že trpět, ba dokonce i zemřít pro spravedlnost neznamená trpět a zemřít zbytečně. Kain podle všeho prožil na zemi dlouhý a poměrně úspěšný život. Ale životem, který doopravdy přišel nazmar, byl ten Kainův. Toho skutečného úspěchu dosáhl Ábel. Luther poznamenal, že dokud byl Ábel naživu, „nedokázal svou vírou a příkladem poučit ani svého jediného bratra“, ale nyní, „když je mrtev, učí celý svět“. Lutherův závěr: „Ábel je dnes naživu více než kdy předtím! Tak úžasná věc je víra! Je to život v Bohu.“ 

 

Ábel nám stále vypráví na oživující moc evangelia a zničující moc náboženství. Ježíšovi se lze vyhnout nejen tím, že porušíme pravidla, ale i tím, že je dodržíme. Ne proto, že je špatné dodržet zákon, ale pokud z pravidel dělám zdroj sebespásy. Farizejství je matoucí v tom, že vše dodržuje, farizeům nelze nic moc vytknout, ale nelze s nimi ani vydržet. Evangelium více než aby z nás udělalo lepší lidi vyvyšuje Krista. Možná namítnete, toto je hereze, mohu dál hřešit? Nevím… ale setkal jsme se s lidmi, kteří i poté, co uvěřili, strašlivě padli a padali stále dokola. A znovu vstali a šli za Kristem. A pak s těmi, kteří byl tak svatí, že by ani u půlnoci nepřešli na červenou. Problém byl s tím, že těmi druhými se někdy nedalo vydržet. Tím vůbec nepropaguji přecházení a červenou, ani hřích, ani to, že kdo padne je lepší. Jen chci sdělit, že nám Ábel a po něm mnozí další ukazují, že naší jedinou jistotou je Kristus a to, když vírou přijímáme jeho oběť.