Když poctivě přemýšlíme nad křesťanstvím a ještě více nad židovstvím, z kterého křesťanství vzešlo, pak nás NĚCO musí dříve či později praštit do mysli. Představte si, že plánujete stěhování. Jaká je jedna ze zásadních věcí, kterou uděláte? Na internetu nebo v nějakém katalogu se budete snažit získat co nejvíce informací, jak to tam kam se stěhujete bude vypadat, dále se budete doptávat někoho, kdo tam již byl. Prostě o tom, co jste neviděli, se budete snažit více či méně zjistit informace.

Jak to souvisí se vzkříšením? Jedním z hlavních akcentů vzkříšení je, že tak jako byl vzkříšený Ježíš, budeme vzkříšeni i my: Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. 1 Kor 15:22

Jinými slovy smrt, největší nepřítel se kterým si nikdo neví rady, nemá poslední slovo, její moc není absolutní, protože po smrti přijde vzkříšení a budeme navěky s Pánem. To je hlavním zdrojem naší naděje. Pavel píše: A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu. 1 Kor 15, 15

Jinými slovy vzkříšení je absolutně zásadní zvěst křesťanství. Pokud není vzkříšení, pak na co si to tady hrajeme, proč se snažíme? Pokud není vzkříšení, pak naše modlitby mají stejný smysl jako kdybychom se modlili k nějakému stromu nebo nějakému totemu. Navíc ještě naše evangelizace je slovy Pavla lež, naše svědectví je křivé, jedná se v lepším případě o svědectví o jakémsi placebo-efektu, v horším o lež. Jenže pokud je vzkříšení tak zásadní a důležité, zůstává zásadní otázka: A jako to bude vypadat? Stejně jako e stěhováním – je hezké, že jsme se té či oné destinaci slyšeli, ale jak to tam bude vypadat? To je přece zcela legitimní otázka.

Začínal jsem tím, že by nás při poctivém přemýšlení o víře něco mělo praštit do mysli. Oním prásknutím jsem měl na mysli, je ono “a co bude potom”? Pokud byste hledali odpověď ve Starém zákoně, pak byste našli na zmínky  o vzkříšení:  Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Dn 12, 2 Já vím, že můj Vykupitel žije a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha. Job 19, 25-29 v Izaiášovi čteme Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Iz 11, 6. Tedy je zde symbolicky naznačena doba míru, ale na to, o jak zásadní věc se jedná je to hodně málo. NZ toho má mnohem víc, ale není to až tak snadné vystopovat, určité shrnutí je ve slovech: Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují. 1 Kor 2, 9 nebo A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. Zj 21,1

Toto vše jsou symboly. Pokud se budete stěhovat a uslyšíte „bude tam vše nové“, přece jen budete chtít slyšet něco víc. Zároveň NZ lidé a po nich mnozí další toho věděli ještě méně a přesto jim to dávalo obrovský stimul nejen žít, ale i překonat strach ze smrti.

Zde nám o vzkříšeném těle něco říká Pavel: A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Smrt je pohlcena vítězstvím! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. 1 Kor 15, 49 – 56

Co znamená “všichni budeme proměněni, pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost?” Nebo “A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.”

Vše co čteme, je velmi abstraktní, jako kdyby nám někdo řekl tam kam se stěhuješ je to velmi hezké, velmi zajímavé, velmi nečekané. Bude to jako… Co bychom mu odpověděli? Asi něco ve smyslu skvělé, ale  můžeš to upřesnit? Odpověď je – nemohu, možná nechci. Důvodem pak není, že ti nepřeji dobré informace, ale protože ti chci sdělit něco důležitějšího než tyto technické detaily.

Poté, co se učedníci setkají se vzkříšeným Kristem ptají se ho, zda obnoví svoje království na této zemi – tedy mají podobně všetečné otázky jako já směřující k některým technickým detailům, jen v jiném kontextu, odpovědí je “přijmete Ducha svatého a buďte mi svědkové”. (Sk 1, 8) Již  citované kapitole 1 Kor 15 je nejrozsáhlejší kapitola Bible pojednávající o vzkříšení a budoucnosti. Zde by Pavel nakonec mohl napsat něco ve smyslu uvolněte se, posaďte se a čekejte až to přijde. Co ale Pavel říká, jaké je vyvrcholení jeho nauky o posledních věcech? „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“

Jakkoliv se Písmo nevyhýbá popisům nebo spíše náznakům toho, co jednou přijde, spíše nás z posmrtných detailů vrací na zem. Je to podobné jako Judaismus a Starý Zákon, který je náboženstvím země. To je velmi nápadné třeba v porovnání s Egyptem, který smrt řeše mnohem víc.

Abychom alespoň trochu pochopili vzkříšení, je třeba pochopit jeho propojení se světem současným. Celá Bible zdůrazňuje, že současný život neztrácí svoji hodnotu jen proto, že nakonec stejně zemřeme. Když přišel Kristus na zem, pak to bylo mj. proto, aby vyhlásil, že přichází jeho Království, které působí skrytě, ale působí. Je jak kvas – není vidět, ale je zde a má vliv. Když jsme uvěřili, stali jsme se občany jeho království už nyní, není to tak, že přijmeme občanství až jednou, až po smrti.

Co to znamená? Ať už děláme v přítomnosti cokoliv – malujete, kážete, vyšíváte, učíte, stavíte nemocnice, hloubíte studny, bojujete za spravedlnost, skládáte básně, staráte se o potřebné, milujete své bližní vše přetrvá do Boží budoucnosti. Podmínkou je, že to, co děláme, děláme s Bohem. Vše, co děláme s Ním, je součástí toho, co můžeme nazvat prací na Božím království. Je třeba rozlišovat mezi definitivní formou království, které se uskuteční, až Ježíš podruhé přijde na tento svět a jeho dnešními přípravnými formami. Ještě jednou 1 Kor 15, kde čteme, že kvůli vzkříšení naše práce v Pánu není marná. Četl jsem následující myšlenku: „Nevyměňujeme olej v autě, které za pár chvil spadne do propasti, nerestaurujeme vzácný obraz, který za chvíli shoří, nesázíte růže na půdě, kterou za chvíli projede buldozer. Už dnes pracujeme na něčem, co se ve svůj čas stane součástí dokonalého Božího světa. To, co v přítomnosti děláme v Kristu a z moci Ducha nebude zmařeno, přetrvá to do Božího světa a dokonce se to v něm rozmnoží.“

Jak? To přesně nevíme ale…

Někdy se utěšujeme, že to důležité z nás, tedy duše bude spasena a vysvobozena od zlého těla. Spása tedy je záchrana duší.  Jenže jako křesťané mluvíme o tom, že Bůh obnoví nebe a zemi a že budeme tělesně vzkříšeni, tedy nikoliv jen naše duše bude žít. Zároveň v Řím 8, 24 se píše, že jsme byli spaseni v naději. Tedy zde se propojuje pozemská existence s budoucností, kdy naše spasení už začalo, když jsme uvěřili.

Shrnuto: Dílo spásy se týká 1. Celého člověka, nejen duše, 2. Týká se přítomnosti, nejen budoucnosti 3. Týká se toho, co Bůh dělá skrze nás v tomto světě.

Boží království a s ním související spása již vstoupili do našeho světa a v plnosti se naplní druhým Kristovým příchodem, při kterém dojde k polednímu soudu, ke vzkříšení a obnoví se vesmír.

Co z toho plyne pro nás?

Pokud se budu držet příměru se stěhováním, pak i když se nedozvíme detaily, nakonec půjdeme, pokud ten, kdo nám jí doporučí, je důvěryhodný. Nakonec si řekneme něco ve smyslu on ví, o čem mluví, chce pro nás jen to nejlepší, už tam byl a proto se nebojím. Nevíme přesně jaké to bude, ale víme, že Bůh ví, nedělá chyby a smrt není konečná stanice. Že platí, že setře každou slzu z očí a že nebude bolest a trápení. A proto moc nevíme, ale nebojíme se. Nevíme až tak moc kam, kde ale s kým a to je nejdůležitější.

To, co děláme zde má smysl, není to tak, že vše jednou všechno shoří. To, co jsme dělali a děláme s Pánem bude mít pokračování až do věčnosti. Tady se to započalo a v nějaké formě to bude pokračovat. Ale vzkříšení neznamená až jednou, ale už teď, Boží království je už teď mezi námi. Není zbytečné, co děláme, pokud do toho vpouštíme Krista.

Přemýšlejme na tím, na čem nám v životě záleží, čemu věnujeme čas a energii a jak moc v tom počítáme s Kristem. Pokud ano, má to přesah do věčnosti. ¨

Jsme smrtelní – nestihneme všechno. Pokud je tomu tak, je třeba dávat energii do oblastí, které mají smysl a odhazovat balast.